Získej vědomosti XXIII.

Nové trendy v řečnickém umění

Bez poučení z historie bychom neměli vybudovány pevné rétorické základy. Bez moderních metod a výzkumů bychom však nepostoupili dále. Dobrý řečník se na sobě snaží neustále pracovat a hledat nové a nové možnosti, jak svůj projev zdokonalit.

K moderním metodám nové generace řečnického umění patří snaha o zefektivnění práce s našimi myšlenkami a větší využití kapacity mozku.

O tom, jak mozek funguje a svou činností ovlivňuje naše tělo a tím pádem i naše tělesné signály, se podrobněji dozvíte ve studijní opoře Řeč těla jako důležitá součást komunikace. V tuto chvíli se ale budeme zaměřovat na funkci našich mozkových hemisfér a způsob, jakým můžeme ovlivnit naši představivost a využít ji při zpracovávání informací a způsobu jejich předávání adresátovi našeho sdělení.

Co je mozková hemisféra?

Mozková hemisféra je párová struktura našeho koncového mozku. Jak už první věta napovídá, pár jsou dva, máme tedy dvě mozkové hemisféry – pravou a levou.

Podle dosavadních výzkumů bylo prokázáno, že každá mozková hemisféra se specializuje na odlišné funkce našeho těla a nad jejich řízením se snaží převládat. Zjednodušeně se dá říci, že každá z hemisfér se zabývá zpracováváním odlišných informací a řeší jiné problémy, než ta druhá.

Co má z hlediska komunikace na starosti levá mozková hemisféra:

• logické uvažování,
• verbální komunikaci (řeč).

Co má z hlediska komunikace na starosti pravá mozková hemisféra:

• podvědomé uvažování,
• tvůrčí myšlení.

Pokud to ještě zjednodušíme, levá hemisféra se zabývá způsobem používání slov, vede nás k podrobnému prozkoumání toho, co říkáme, a zamýšlí se nad významem těchto informací. Vše, co řekneme, zkoumá po částech a při tom je schopna vnímat i časové úseky, v jakých informace pronášíme.

Pravou hemisféru zajímá obrazotvornost, celkový dojem z našeho řečnického vystoupení a propojení jeho jednotlivých částí. Náš projev zkoumá souběžně a čas nebere v úvahu.

Z výše uvedeného vyplývá, že pro určitý druh činností, které jako řečník provádíme, využíváme jiný styl myšlení.

Nový směr v myšlení řečníka

V současnosti se hledají nové metody, jak docílit, abychom při mluveném projevu byli schopni plynule přecházet od jednoho stylu myšlení k druhému. V praxi to vlastně znamená, že bychom měli být schopni okamžitě vědomě (nikoliv podvědomě – intuitivně) rozpoznat, co od nás daná komunikační situace vyžaduje a použít takové komunikační prostředky, které jsou pro tuto situaci nejvhodnější – tj. spojit to, co podvědomě cítíme, s logikou.

Podle současných výzkumů mají řečníci spíše sklon zamýšlet se nad slovy, jejich množstvím a logickým skládáním do vět. Tvůrčí schopnosti, obrazotvornost při předávání informací, celková estetika pronášených slov a pocity, které bychom měli z hlediska významu těchto slov vnímat, však spíše ustupují do pozadí.

Naučit se naráz spojit myšlenkové pochody, které nám během komunikace umožňuje pravá a levá mozková hemisféra, je zatím velmi obtížné i pro zkušené profesionály. Neznamená to ale, že se nemůžeme pokusit postupně trénovat tento nový způsob myšlení před a během řečnického projevu i my.

Nyní máte k dispozici potřebné informace, se kterými můžete dále pracovat, nad kterými můžete při přípravě svých projevů a samozřejmě zejména během jejich realizace, přemýšlet. Pro začátek si uvědomte, že jste schopni způsob svého myšlení postupně změnit.

Popis postupu cvičení:

1. Od chvíle, kdy jste si přečetli výše uvedené řádky, začněte pracovat na tom, že si při přípravě svého projevu zkusíte svůj řečnický výstup nejprve představit ve své mysli. V podstatě byste měli být schopni „promítnout si“ své budoucí vystoupení podobně, jako byste se právě dívali na jeho videozáznam. Rozdíl bude pouze v tom, že váš projev ještě ve skutečnosti neproběhl a vy si ho jenom představíte ve své mysli.
   
   
2. Vezměte si papír a zkuste na něj napsat, jak bude váš projev v reálu vypadat, co budete v té či oné chvíli říkat, jak se bude chovat vaše tělo, jaká gesta použijete, jak se budete tvářit, jak klidní budete, jakou použijete barvu hlasu, jakým tempem budete informace předávat, čím „přitáhnete“ pozornost diváka apod.
   
   
3. Pak si projev opravdu vyzkoušejte.
   
   
4. Poproste spolužáky nebo někoho vám blízkého, aby váš projev natočil.
   
   
5. Projev si přehrajte a zkuste si videozáznam skutečného řečnického vystoupení porovnat se svou představou, kterou jste si ve své mysli vytvořili ještě před tím, než jste svůj projev opravdu realizovali. Shoduje se? V čem se liší a proč?

Doporučení:

Zkoušejte tuto metodu před každým svým vystoupením. Uvidíte, že postupně svůj mozek natrénujete myslet trochu jiným způsobem, než byl dosud zvyklý. Výsledky budou stát za to. Váš projev začne působit daleko přesvědčivěji, nebude se vám stávat, že byste zapomněli text, a slova vám z úst půjdou tak lehce, jako když se pomyslné ptačí pírko, o kterém jsme v této studijní opoře už mluvili, vznáší ve větru.

Podobně si můžete počínat přímo během vystoupení. Když o něčem mluvíte, neříkejte pouze předem připravená slova, ale představujte si pod nimi konkrétní věci a situace, o kterých právě hovoříte. Na zorničkách vašich očí to bude vidět. Informace budou ve vašem podání znít důvěryhodně. Publikum bude podvědomě vnímat, že víte, o čem hovoříte. Už nebudete jen pouhá loutka, která deklamuje naučený text, ale opravdový partner.