Český národní jazyk má spisovnou a nespisovnou podobu.
Do spisovného jazyka patří hovorová čeština.
Do nespisovného jazyka patří dialekty (geografická nářečí) a
sociolekty (sociální nářečí).
Dialekt (geografické nářečí) je útvar českého jazyka, který je
omezený jen na určitou část jednoho státu.
Interdialekt (nadnářečí) tvoří dohromady několik nářečí, která
mají společné jazykové znaky.
Dialektologie je vědní disciplína, která se zabývá studiem
nářečí.
V rámci České republiky existují 4 základní nářeční skupiny
(česká, středomoravská, slezská a východomoravská).
Obecná čeština je interdialekt, který se užívá na celém území
Čech a na západní Moravě a používá se jako nespisovná forma českého
jazyka v běžně mluvené komunikaci.
Městská mluva je specifický jazyk ve větších městech, založený na
obecné češtině v kombinaci s příslušnými místními
interdialekty.
Regionalismy jsou výrazy, které se užívají rozdílně v Čechách a na
Moravě.
Profesionalismy jsou výrazy objevující se v mluvě mezi příslušníky
určitého povolání.
Slang jsou výrazy objevující se v mluvě příslušníků různých
zájmových skupin.
Argot je mluva v „kriminalizovaných“ komunitách (narkomanů,
zlodějů, prostitutek apod.). Cílem je vytvořit tajnou mluvu, které okolí
neporozumí.
