Slovník pojmů


Jak se dělí český jazyk
Dialekt – mluvená forma jazyka, která je omezena na určité území jednoho státu.
Hovorová čeština – mluvená podoba spisovné češtiny, od psané formy se liší tím, že používá i některé původně nespisovné výrazy, které postupně začínají být vnímány jako spisovné (např. táta = otec, motorka = motocykl, můžu, můžou = mohu, mohou ad.).
Interdialekt – tvoří několik nářečí (dialektů) dohromady na základě společných jazykových znaků.
Nespisovná čeština – ostatní útvary národního jazyka, nářeční mluva, která se dělí buď podle území, na kterém se daným nářečím mluví (dialekty) nebo podle toho, která sociální skupina tuto mluvu používá (sociolekty).
Sociolekt – mluvená forma jazyka, kterou mluví určitá profesní nebo zájmová skupina.
Spisovná čeština – reprezentativní útvar s celonárodní působností, uplatňuje se ve veřejné komunikaci, převážně psané, má oficiální charakter (používá se např. v zákonodárství, administrativě, vzdělávání nebo sdělovacích prostředcích). Výrazy spisovné češtiny jsou zachyceny ve slovnících (např. Slovník spisovné češtiny) a dalších kodifikacích jazyka (např. Pravidla českého pravopisu).
Dialekty na území České republiky
Městská mluva – specifický jazyk ve větších městech, založený na obecné češtině v kombinaci s příslušnými místními interdialekty.
Nářečí česká – mluva v Čechách a na západní Moravě.
Nářečí slezská – mluva na severní Moravě (ve Slezsku).
Nářečí středomoravská – mluva na střední Moravě.
Nářečí východomoravská – mluva na jihovýchodní Moravě.
Obecná čeština – interdialekt, který se užívá na celém území Čech a na západní Moravě. Nespisovná forma českého jazyka v běžné ústní komunikaci.
Regionalismy – výrazy, které se užívají rozdílně v Čechách a na Moravě.
Sociolekty na území České republiky
Argot – mluva v „kriminalizovaných“ komunitách (narkomanů, zlodějů, prostitutek apod.). Cílem je vytvořit tajnou mluvu, které okolí neporozumí.
Profesionalismy – mluva mezi příslušníky určitého povolání.
Slang – mluva příslušníků různých zájmových skupin.