Získej vědomosti I.

1. Jak se dělí český jazyk

Český národní jazyk je jazyk obyvatel Čech, Moravy a Slezska. Má různé podoby (varianty), které se liší v určitých prostředcích hláskoslovných, tvaroslovných, syntaktických nebo lexikálních.

Český národní jazyk se dělí takto:

Spisovná čeština – je reprezentativní útvar s celonárodní působností, uplatňuje se ve veřejné komunikaci, převážně psané, má oficiální charakter (používá se např. v zákonodárství, administrativě, vzdělávání nebo sdělovacích prostředcích). Výrazy spisovné češtiny jsou zachyceny ve slovnících (např. Slovník spisovné češtiny) a dalších kodifikacích jazyka (např. Pravidla českého pravopisu).

1. Hovorová čeština – je mluvená podoba spisovné češtiny, od psané formy se liší tím, že používá i některé původně nespisovné výrazy, které postupně začínají být vnímány jako spisovné (např. táta = otec, motorka = motocykl, můžu, můžou = mohu, mohou ad.).

Nespisovná čeština – zahrnuje ostatní útvary českého jazyka. Je to zejména nářeční mluva, která se dělí buď podle území, na kterém se daným nářečím mluví (dialekty), nebo podle toho, která sociální skupina tuto mluvu používá (sociolekty).

1. Dialekt (geografické nářečí) – je mluvená forma jazyka, která je omezena na určité území jednoho státu. (Pozn. O dialektech si řekneme více v následující části.)
2. Sociolekt (sociální dialekt, společenské nářečí) – je mluvená forma jazyka, kterou mluví určitá profesní nebo zájmová skupina.