Podívej se! IV.

Ukázky nářečí

4) Ukázka pohádek v nářečích
(Zdroje: K. J. Erben: Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních, 1865)

Jirka s kozú.
Bül jeden král a měl ceru, a von ji nemoh žádnej rozesmít, vona büla dycky smutná. Tak ten král poudali, hdo hudělá, haby se vona zasmíla, že mu ji dejí. Tak von bül jeden pastyř a měl syna, říkali mu Jirka. Von poudá: „Tatínku! Já teky pudu, esli bych ji rozesmíl. Já na vás nic nechci jenom tu kozu.“ A táta řekli: „No ták di.“ Ta koza büla taková, hdy von chtěl, tak vona každýho držíla, a ten čovek musel při ní vostát.
Tak tu kozu vzel a šel, a potká jednoho, von měl nohu na rameně. Jirka poudal: „Ty, co máš hen tu nohu na rameně?“ A von: „Já hdyž ji shundám, tak doskočím sto mjil.“ – „A kám deš?“ – „ Já du na službu, hdo mě vem.“ – „Tak pot se mnú.“
Šli dálejc a potkali zas jednoho, měl prkýnko na vočích.
„Ty, co máš hen tu na vočích prkýnko?“ A von: „Já hdyž to prkýnko pozvihnu, tak vidím sto mjil.“ – „A kám deš?“ – „Já du na službu, chceš-li mě vzít.“ – „Ba jou, vemu. Pot teky se mnú.“
Hušli kús cesty, potkali třetího kamaráda, von měl flaši pod ramenem a místo zandavačky držíl v ní palec. „Ty co hen ten palec držíš?“ – „Já hdy ho vycuknu, dotřiknu sto mjil, a co chci, ‘šecko zatřiknu. Chceš-li, vem mě teky do služby, může tuto bejt tvy chčestí a naše teky.“ A Jirka mu na to: „No ták pot.“
Potom přišli do města, hde bül ten král, a nakúpili si na tu kozu pantlu. A přišli na jednu hospodu, a vono tám už bülo předpoveděno, haž takoví lidi přídú, haby jim jíst a pjít dali, co budú chtít, že to ten král ‘šecko zaptatí. Tak voni tu kozu samým pantlem vovázali a dali ji do sénci šenkýři k vopatření, a von ji dal do přístěnku, hde jeho cery ležíly. Von ten hospodskej měl tři dívče, a ešte nespály.