Získej vědomosti V.

Základní znaky českých dialektů (nářečí)

Pokud se podíváme na 4 základní nářeční oblasti, vidíme, že se od spisovné češtiny a zároveň jedna od druhé liší specifickými jazykovými znaky:

Chodský kroj

1. Česká nářečí mají nejblíže ke spisovné češtině, to znamená, že se v nich objevuje řada jevů, které jsou shodné se spisovnou češtinou – např. mouka, dej, vejce, ležet, bez muže, cizí, jih, klíč. Kromě toho mají ale znaky odlišné od spisovné češtiny – např. von (on), mlejn (mlýn), dobrej (dobrý), vozejk (vozík), mlíko (mléko), voni dávaj (oni dávají), von zamet (on zametl) ad.
   
   Některé podskupiny mají své specifické znaky – např. v Podkrkonoší se vyskytují tvary peršet (pršet) nebo mysel (mysl), poudat (povídat) nebo na Chodsku tvary Hadam (Adam), Heva (Eva), děrek (dědek).