Podívej se! II.

Ukázky nářečí

2) Slezské nářečí (východní (ostravská)) podskupina nářečí
(zdroj: Lamprecht, A. České nářeční texty, Praha : SPN, 1976)

Muj brater buł takovy macher, pravi: „Jo naňho narychtuju.“ A tuž zrychtovoł – jak se dveřy na huru otfiraju – takovy mały kanon, flintu, co se zapinala na špagat, a jag dveřy odevře, že ho to mus´i gruchnuć. My, co zmy přyšli z vojny, chc´eli zmy tam dać same ołovo nas´ekane, ać to jaksepatřy čuje, ale ňeboščik taćinek, ći mjeli rozum. Pravjeli: „Klucy, ňehrajće se. Přyjdz´eće fšecy do kryminalu.“ A tag dali zme tam misto ołova sul. Moju povinośću było, bo sem społ na huře f śeňe, dycky večir to zapnudź a rano odepnuć. Dźełoł sem to dłuhy čas.

(Volný převod: Můj bratr byl takový frajer a říká: „Něco na něho nachystám." A tak nachystal, jak se otevírají dveře na půdu, takový malý kanón, pušku, která se zapínala na provázek, a jakmile by ty dveře otevřel, muselo by ho to střelit. My, kteří jsme přišli z vojny, jsme tam chtěli dát samé nasekané olovo, ať to jaksepatří pocítí, ale nebožtík tatínek, ten měl rozum. Řekl: „Kluci, nehrajte si. Přivedete ještě všechny do vězení.“ A tak jsme tam dali místo olova sůl. Mou povinností bylo, protože jsem spal na půdě v seně, vždy večer to zapnout a ráno odepnout. Dělal jsem to dlouhý čas.)