Podívej se! I.

Ukázky nářečí

1) Chodské nářečí
(zdroj: Lamprecht, A. České nářeční texty, Praha : SPN, 1976)

To sme šli z Họuvjezda vod muziki na Václava. Mi sme šli vod muziki, ne nu a tag holt ňák sme se s ťima chlapcema nedohodli, ne, tám u tí muziki a řekli sme: „Copa, utečeme jim.“ Ne, tak sme šli napřet, šlo nás kolik ťih ďifčat. A voňi to ňák vičíhli, tak počkej, tak se schováli do háje, ne – tadi je takovej lískovej háj – a di mi sme potom mňeli přijít, ne – mi sme teda nešli sťícha, mi sme tak povídali lecos a ešťe sme se tekí holt smáli – voňi nás mušeli slišet a voňi potom, ne voňi vlízli jako k samá strouze, a di sme šli, tak takle za nohi nás chitali. A to se neptejte, jak sme křičíli, jejej! A voňi se nám potom řechtali.

(Volný převod: To jsme šli z Újezdu od muziky na Václava. Šli jsme od muziky, a tak nějak jsme se s chlapci nedohodli u té muziky a řekli jsme: „Copak, utečeme jim.“ Tak jsme šli napřed, šlo nás několik děvčat. A oni to nějak zjistili, tak počkej, tak se schovali do háje – tady je takový lískový háj, a když jsme potom měli přijít, my jsme tedy nešli potichu, my jsme si leccos povídali a ještě jsme se také smáli – oni nás museli slyšet a oni potom vlezli až ke strouze a když jsme šli, tak nás chytali za nohy. A to se neptejte, jak jsme křičeli, jej! A oni se nám pak smáli.)