Získej vědomosti VII.

Valašský kroj

3. Východomoravská nářečí nejvíce odrážejí původní (staročeský) stav jazyka, tzn. že v nich zůstaly zachovány původní tvary, které se na ostatním území vyvíjely: např. múka (mouka), daj (dej), vajce (vejce), ležat (ležet), bez muža (bez muže), cuzí (cizí), juh (jih), klúč (klíč). Se současnou spisovnou češtinou mají shodné tvary on, mlýn, dobrý, vozík, mléko atd. K dalším typickým znakům paří např. existence měkkého ľ – ľipa (lípa) a tvrdého ł piła (pila), tvary řéct (říct), zelé (zelí), k chlapom (k chlapům), máme dobrých súsedů (máme dobré sousedy) atd.
   
   Kromě toho se zde objevují specifické znaky pro jednotlivé podskupiny – např. podlužské nářečí má tvary mohér (mohl), néséł (nesl), oni prosá (oni prosí) atd.