Teorie a jak na to? XXXI.

Sám proti sobě aneb nejčastější řečnické chyby

Poznámka:

Žáky bychom vždy měli vést k tomu, aby se před, během a na konci svého řečnického projevu vyvarovali chyb, které se mohou projevit jak v oblasti verbální, tak v oblasti neverbální.

Rozbor chyb v neverbální oblasti řečnických projevů najdete ve studijní opoře Řeč těla jako důležitá součást komunikace. Přehled chyb v oblasti verbální komunikace uvádíme níže.

Nejčastější řečnické chyby a jak zvládnout obtížné situace

Chyba číslo 1 – Nemluvit k věci

„Spoléhám na svou improvizační schopnost, často jsem ale upozorňován, že hovořím o ničem.“

Dobrá rada: Svůj projev si vždy pečlivě připravte. Nespoléhejte na náhodu. Nikdy nevíte, co vás během projevu zaskočí. Mluvte vždy pouze tehdy, pokud máte o čem. Povídání nesmyslů nikoho nezajímá.

Chyba číslo 2 – Přeskakovat z jedné myšlenky na druhou

„Přeskakuji z jedné myšlenky na druhou. V textu se pak často úplně ztrácím.“

Dobrá rada: Při přípravě projevu si vždy stanovte komunikační cíl. Musíte přece vědět, čeho prostřednictvím řečnického projevu chcete dosáhnout. Uvědomte si, z jakých částí se bude vaše vystoupení skládat (úvod, hlavní část, závěr), jaké informace k tomu potřebujete mít připraveny a ve které části své řeči tyto informace chcete použít, aby měl váš projev hlavu a patu.

Chyba číslo 3 – Nestihnout se rozcvičit

„Často přijdu pozdě a před řečnickým vystoupením se už nestíhám rozcvičit. Mám pak velkou trému, špatně se mi dýchá a dělám mnoho přeřeků.“

Dobrá rada: Chodíte-li pozdě často, pak se již nejedná o náhodu, ale o vypěstovaný zlozvyk. Možná si říkáte, že z pozdního příchodu se svět nezboří. Představte si ale, že máte mít vystoupení v přímém televizním přenosu a celý pořad je závislý pouze na vás. Diváci na opozdilce čekat rozhodně nebudou. A co kdyby šlo o život? Také by pár minut nehrálo roli? Začněte tedy u sebe. Nařiďte si hodinky minimálně o půl hodiny dopředu a snažte se na místo určení dorazit nejdříve ze všech.

Chyba číslo 4 – Odbočovat od tématu

„Často se přistihnu, že odbočuji od tématu.“

Dobrá rada: Buď jste zcela nepřipraveni mluvit na konkrétní téma, nebo se vám o něčem mluvit prostě nechce. Tzv. útěk od tématu se používá jako jeden z řečnických triků, když s druhým nechceme o něčem hovořit. V rámci vašeho monologu na veřejnosti by se to však stávat nemělo. Držte se raději připravené osnovy a raději mluvte krátce, jasně a srozumitelně.

Chyba číslo 5 – Používat vycpávková slova

„Často používám na začátku vět slovo „tak“ a nemůžu se toho zbavit.“

Dobrá rada: Vždy, když začnete hovořit, pamatujte, že místo slůvka „tak“ se máte nadechnout a před očima si představit toto slovo červenou tužkou přeškrtnuté. Vzhledem k tomu, že se jedná o nechtěný návyk, bude chvíli trvat, než se ho odnaučíte. Důležité je doma neustále trénovat. Zkuste si svůj projev natočit na kameru, abyste měli zpětnou vazbu a mohli sledovat své pokroky. Stejným způsobem můžete pokračovat i při užívání parazitních slov „e“ a „ehm“, které se často používají ve chvílích, kdy přemýšlíme o tom, co budeme dál říkat. Preventivním opatřením je opět dobrá příprava.

Chyba číslo 6 – Používat zbytečně dlouhé věty

„Když říkám delší text, mívám problém s dechem. Na konci delších souvětí mám pocit, že už se nestačím nadechnout.“

Dobrá rada: Dlouhá souvětí zkraťte maximálně na dvě věty. Pokud trpíte trémou, je vhodnější, když zpočátku budete používat věty jednoduché. Budete mít tak více času udělat pauzu na nádech, která vás před těmito problémy zachrání.

Chyba číslo 7 – Mít malou slovní zásobu

„Byl jsem upozorněn, že v projevu opakuji stejná slova nebo slovní spojení. Všichni si to pak pamatují a vyčítají mi to. Vždy, když si to během projevu uvědomím, snažím se tento výraz nahradit jiným, ale zrovna mě nic nenapadá.“

Dobrá rada: Více nahlas čtěte. Nejvíce doporučujeme pohádky pro děti, kde najdete mnoho slovních obratů. Rozšíříte si tak slovní zásobu a navíc si procvičíte i práci s hlasem.

Chyba číslo 8 – Tlačit na hlasivky

„Vždy se po veřejném vystoupení cítím tak unavený, jako bych skládal uhlí.“

Dobrá rada: Tento pocit mívají řečníci, kteří jednak trpí trémou a jednak během projevu tlačí na hlasivky. Jak překonat trému jsme si říkali v předchozí kapitole. Ohledně problému nepřiměřeného tlaku na hlasivky – před vystoupením si mluvidla pořádně rozcvičte. Během projevu si představte, že váš hlas je vlastně peříčko, které lehce poletuje vzduchem. Vítr jej poponáší a ono si v povětří jen tak pluje. Uvidíte, že se vám bude hned mluvit mnohem lehčeji. Tento problém totiž úzce souvisí s vaší psychikou. Odstraníte-li si v sobě zbytečné psychické bloky, bude vše tak, jak má být.

Chyba číslo 9 – Špatně vyslovovat

„Prý mi není dobře rozumět. Přátelé mě na to často upozorňují, ale nevím, co s tím mám dělat.“

Dobrá rada: Neházejte flintu do žita a raději se lépe soustřeďte na výslovnost (artikulaci) jednotlivých hlásek. Nezapomeňte zvolnit tempo. Je možné, že hodně spěcháte a na precizní výslovnost nemáte čas. Při mluvení dbejte, abyste dávali důraz na první slabiku nebo pokud je slovo s předložkou, pak zásadně na předložku. „Nepolykejte“ koncovky. I poslední písmeno ve slově je důležité.

V případě, že máte nějakou logopedickou vadu, která je příčinou toho, že vám není rozumět, navštivte logopedickou poradnu. Odborníci vám poradí řadu cvičení, díky kterým dokážete tuto vadu odstranit.

Chyba číslo 10 – Neudržovat kontakt s publikem

„Během řečnického vystoupení nevím, kam se mám dívat a co si mám počít s rukama.“

Dobrá rada: S diváky udržujte oční kontakt. Rozhodně se nedívejte do stropu nebo do země. Vyberte si třeba v publiku někoho, kdo je vám sympatický a dívejte se na něj.

Pokud hovoříte ve velkém sále, pak si ho pomyslně rozdělte na dvě poloviny. Nejprve věnujte pozornost jedné polovině diváků a po chvilce zase té druhé. Intervaly očního kontaktu nesmí být ani příliš dlouhé, ani příliš krátké. Důležité je, aby diváci měli pocit, že jste tam jenom pro ně a že vám na nich záleží.

Ohledně používání gest a ostatních tělesných signálů v řečnickém projevu se blíže dozvíte ve studijní opoře Řeč těla jako důležitá součást komunikace.