Teorie a jak na to? XVII.

Pravidla práce s dechem před a během mluveného projevu

Doporučení:

Po absolvování nácviku správné techniky dýchání s žáky diskutujeme o tom, jak se pozná, že řečník ve svém projevu špatně pracuje s dechem.

Výuku můžeme zpestřit i různými ukázkami, které provedou samotní žáci. Můžeme například vybrat některého z nich a požádat ho, aby rychle za sebou udělal 20 dřepů nebo 20 poskoků na jedné noze. Následně ho vyzveme, aby říkal nějaký text. Další z variant může být i cvičení, kde žák bude muset říci několik vět na pouhý jeden nádech.

V závěru výuky všechny získané poznatky shrneme do několika základních pravidel.

1. Na místo řečnického vystoupení přijdeme včas. Nikam nespěcháme. Zvýšená fyzická činnost, což pro nás může znamenat například běh nebo rychlá chůze, nám při dýchání může způsobit komplikace. Během následného vystoupení bychom se zalykali a sotva popadali dech.
   
   
2. Před vystoupením se řádně rozdýcháme. Vždy se nejprve zaměříme na procvičení hlubokého nádechu.
   
   
3. Před publikem stojíme nebo sedíme zpříma. Zajistíme tím, že hrudní a brániční svaly budou mít dostatek prostoru pro svou činnost. Nikde nás nebude nic tísnit a mačkat.
   
   
4. Těsně před tím, než začneme mluvit, se potichu a zvolna nadechneme tak, abychom měli v plicích dostatek vzduchu.
   
   
5. Během mluvení se vzduchem šetříme. Vydechujeme ho opět pozvolna a plynule, aby nám vystačil na to, co potřebujeme říci.
   
   
6. Při mluvení používáme smíšený typ dýchání (hrudně-brániční). To znamená, že se nadechujeme ústy i nosem zároveň tak, jak potřebujeme.
   
   
7. Na hlas netlačíme a zbytečně ho nezvyšujeme, protože jinak při výdechu spotřebováváme více vzduchu, než je běžné. Nechceme přece před publikem působit zadýchaným dojmem.