Teorie a jak na to? I.

Kdo je dobrý řečník?

V úvodu probírané teorie je třeba žáky upozornit, že současná rétorika se podobně, jako v dobách největších řeckých řečníků, orientuje zejména na působivé podání myšlenek mluvčího adresátovi tak, aby u něho vzbudil pozornost, získal si jeho důvěru a samozřejmě ho svým způsobem přiměl k očekáváné reakci, která je vlastně komunikačním cílem celého projevu.

Současně se však snaží hledat i nové cesty zefektivnění předávání informací a využívat k těmto účelům i nejnovější poznatky z různých vědních oborů. Vývoj řečnického umění tedy není ukončený, ale neustále se vyvíjí.

V dnešní době, stejně tak, jako v dávné minulosti, platí rétorická pravidla kompozice samotného verbálního projevu, která by měla mít logickou, na sebe navazující lineární strukturu.

Aristotelova kompozice řečnického projevu

Každý řečník si však musí být vědom, že pokud má být jeho projev úspěšný, musí být především dobře promyšlen a pečlivě připraven. Už z antického Řecka jsou přesně popsány konkrétní fáze přípravy projevu, které shrnujeme v jednoduché tabulce níže.

Fáze přípravy projevu

Doporučení:

Žáky je třeba od samého začátku upozorňovat na fakt, že bez teoretických vědomostí a pravidelného praktického nácviku, nedosáhnou takové úrovně rétorických dovedností, jaké by si představovali.

Dobrý řečník není ten, kdo si to o sobě jen myslí, ale ten, který si umí získat publikum a přimět ho k očekávané reakci.