Ukázky VIII.

verbální komunikace: Žáky upozorníme na skutečnost, že komunikátor (dívka) v ukázce používá typické výrazy pro zdvořilostní komunikační strategii „mohla bych, nevadilo by ti, jsi moc hodný“. Příjemce (chlapec) na tuto strategii přistupuje a reaguje stejným způsobem „nemáš zač“. Zároveň však do komunikace přidává i prvky strategie kooperativní „mně by se to hodilo v pátek, ale já mu zavolám…“

neverbální komunikace: Zde je vhodné připomenout, že v rámci komunikace hraje důležitou roli i její neverbální část. V tomto případě oba účastníci zvolili klidný způsob komunikace, nepoužívají žádná výraznější gesta a z hlediska posturiky zde dochází k zrcadlení, které komunikaci příznivě ovlivňuje.

verbální komunikace: Zdůrazníme rychlý sled předávání informací, jasné a stručné otázky i odpovědi, žádné výrazy se znovu neopakují, komunikační cíl je co nejrychleji dosažen – viz A (chlapec), B (dívka).

A: „Pojď, zahrajeme si…
B: „Dobře a co?“
…
B: „Jasně, jdeme na to!“

neverbální komunikace: Opět upozorníme na důležitost techniky zrcadlení, gesta, mimika a posturika jsou klidná.

verbální komunikace: V tomto případě komunikátor (dívka) kombinuje prvky agresivní komunikační strategie (výhrůžky – „Když to neuděláš, tak dostaneš pár facek!“) s jasnými rysy konfliktu (zvyšování síly hlasu, neústupnost, neochota vyslechnout druhého, za každou cenu si stát na svém, obviňování). Chlapec, jako druhý účastník komunikačního procesu v dialogu využil asertivní komunikační strategii. Zůstává klidný, nedá se do konfliktu vtáhnout, stojí si za svým názorem a manipulaci nepřijímá – viz „Ale já to nebyl, já za to nemůžu.“

neverbální komunikace: Při rozboru ukázky klademe důraz na velkou změnu (oproti předešlým strategiím) v neverbálním chování agresora (dívky). Postoj je útočný – tělo výrazněji nakloněno k příjemci informace, dívka si k chlapci nakročila, aby mu zmenšila jeho osobní prostor, používá útočnou gestikulaci (namíření prstu proti chlapci). Klíčovým prvkem je typický rys agrese – zastrašování a snaha vyvolat u protivníka co největší stres (hlasité plácnutí dlaněmi o sebe), a tímto způsobem co nejvíce zablokovat schopnost obrané reakce.

verbální komunikace: Žáky upozorníme na skutečnost, že ani jeden z účastníků při předávání informací nechce ustoupit ze svého stanoviska a nesnaží se hledat způsob, jak situaci vyřešit. Síla i tón hlasu se zvyšuje, tempo řeči je mnohem rychlejší. V dialogu se objevují i prvky asertivní komunikační strategie – viz dívka: „A ne a ne, já tam potřebuji mít svoje věci.“

neverbální komunikace: V rozboru poukážeme zejména na velký odstup obou účastníků dialogu. Je zde znatelná potřeba většího osobního prostoru. Gestikulace je u obou aktivnější, než v předešlých ukázkách.

verbální komunikace: V této ukázce dívka používá spíše krátké a jasné odpovědi, v hlase je patrná velká jistota, tempo řeči je spíše rozvážné, což jí jako komunikátorovi umožňuje větší prostor si odpovědi před vyslovením řádně rozmyslet. Chlapec zpočátku využívá spíše prvky zdvořilostní strategie: „Uklidíš za mě, prosím, pokoj?“ Při nesplnění požadavku však do komunikace vnáší i prvky konfliktu: „Ty půjdeš do kina a já půjdu uklízet?“

neverbální komunikace: Dívka má klidnou mimiku, chová se uvolněně a nepoužívá výraznější gesta. Chlapec navazuje kontakt s dívkou dotykem rukou, čímž se snaží získat její pozornost. Při nesplnění jeho požadavků se však gestikulace mění, je výraznější a změny probíhají v rychlejším tempu. V okamžiku, kdy zjišťuje, že na dívku tato taktika nezabrala, se opět vrací k původní využité strategii.

verbální komunikace: V rozboru této ukázky se zaměříme zejména na chlapcovu komunikaci, který se snaží příjemce informace (dívku) manipulovat apelem na vštěpované principy slušného chování s důrazem na pomoc druhým: „Víš, ty mi nechceš nikdy pomáhat.“ V tomto případě se zároveň snaží u dívky vyvolat výčitky svědomí. Dialog završuje i citovým vydíráním: „Ty už mě snad nemáš ráda?“ Dívka zpočátku zvolila asertivní komunikační strategii. V závěru dialogu se však nechala zmanipulovat výčitkou, že svého bratra nemá ráda.

neverbální komunikace: Všimněte si, jakým způsobem se chlapec dotýká dívčiny paže. Dotyk je delší a je situován téměř až k blízkosti ramene, což je vyjádřením velmi blízkého sourozeneckého vztahu. Chlapec tak činí vědomě, protože ví, že to na příjemce informace (dívku) zapůsobí. Mezi oběma účastníky se tímto způsobem zmenšuje i prostorová vzdálenost. Klasickým znakem manipulace je v totmo případě také způsob, jakým s dívkou udržuje oční kontakt. Nejprve se jí do očí dívá zpříma, ale protože si uvědomuje, že se snaží o manipulaci, uhne pohledem na stranu a dolů.

verbální komunikace: Zde je třeba upozornit, že reklamní komunikační strategie se často kombinuje s prvky manipulace. Cílem je nejenom informovat, upozornit a připomenout, ale také snaha příjemce sdělení donutit, aby si danou službu či výrobek zakoupil. Jasným případem je i tato ukázka. Dívka nejprve informuje o vlastnostech výrobku a připomíná, že je vhodný pro každou domácnost. Následně se však uchýlí k manipulaci: „Když si ho koupíš, dostaneš k němu misku zdarma.“ Podvědomě tak příjemci informace podsouvá myšlenku, že může získat něco víc. Dále využívá taktiku odkazu na názor většiny, aniž by tvrzení věrohodně podložila: „Každý by ti ho doporučil.“

neverbální komunikace: Žákům připomeneme, aby si povšimli příjemného a sebejistého vystupování, kterým dívka příjemce informace (chlapce) podvědomě výrazně ovlivňuje. Pokud je na nás totiž někdo příjemný, cítíme se také příjemně, a tím pádem máme tendenci danému člověku více věřit. Vždyť, proč by takový milý člověk nemluvil pravdu? Po získání pozitivní reakce dívka vědomě zmenšuje prostorovou vzdálenost k příjemci informace, čímž opět evokuje přátelský vztah, a tím pádem se jí daří působit přesvědčivěji. Důležitým momentem je i verbální zdůraznění vlastností výrobku zdviženým ukazovákem, který nám podvědomě říká: „Dávej pozor, toto je opravdu zajímavé!“