Ukázky V.

  1. Asertivní komunikační strategie

Ukázka č. 1

Situace: Dívka A hovoří se svou trenérkou moderní gymnastiky B. Před malou chvilkou se od své nejlepší kamarádky dozvěděla, že není na rozpisu nominací na závody v pódiových skladbách. Snaží se trenérce vysvětlit, že by na závody jet měla.

A: „Lenka mi říkala, že nejsem v nominaci na závody v pódiových skladbách, které jsou tohle úterý v Brně.“
B: „Má pravdu, nejsi.“
A: „A proč? Já se na ně tolik těšila.“
B: „To je sice možné, ale máš smůlu. Už před časem jsem ti říkala, že pokud nebudeš cvičit a chodit na trénink pravidelně, na závody se skupinou prostě nepojedeš.“
A: „Já za to ale nemůžu. Rodiče trvají na tom, že v některých dnech musím hlídat mladší sestru, když jsou v práci.“
B: „To mě sice mrzí, ale nic to nemění na skutečnosti, že jsi na trénincích nebyla. Nemáš natrénováno a zkazila bys to celému týmu.“
A: „Já jsem ale hodně trénovala doma a Lenka mě celou sestavu doučila. Dejte mi ještě šanci, předvedu vám to.“ Za celý rok jsem byla podle výsledků jednotlivých závodů druhá nejlepší z celé skupiny. Nebojte se, nic nezkazím!“
B: „Dobře. Uvidíme, jestli to zvládneš.“
A: „Zvládnu. Děkuji moc.“

Ukázka č. 2

Situace: Babička A, které je 81 let, jde se svým pětiletým vnukem na výlet na vyhlídkovou věž. U pokladny si řádně zakoupila vstupenku a nyní stojí u hlavního vchodu, kde jsou schody a také výtah. Vstupenku podává jednomu z pořadatelů B a chce nastoupit do výtahu.

A: „Dobrý den, tady je vstupenka. Můžeme nastoupit do výtahu?“
B: „Nemůžete, nemáte na vstupence razítko, že jste si za výtah připlatila. Budete muset jít po schodech.“
A: „Pane, já se při chůzi musím opírat o hůlku. Schody bych až do třetího patra rozhodně nevyšla.“
B: „To je mi líto. Nemáte ale razítko, nemůžu vás tedy pustit.“
A: „Pustit mě musíte. U pokladny máte napsáno, že pro děti do šesti let a důchodce nad 80 let je výtah zdarma. Na výtah mám tedy právo.“
B: „To je možné, ale bez razítka vás nepustím. Jděte si znovu k pokladně, ať vám razítko na vstupenku dají.“
A: „O razítku u pokladny není nikde ani slovo. Za vstupenku jsem řádně zaplatila. Pokud se s obsluhou pokladny neumíte domluvit na pevných pravidlech, není to moje věc. Já jsem platící klient. Problém tedy musíte řešit vy jako organizátor. Dojděte si k pokladně sám.“
B: „Dobře, tak pro tentokrát vás do výtahu pustím.“