V rámci motivace, kdy si žáci uvědomí, že každý je schopen stát se
úspěšným řečníkem, jim představíme stručnou historii Demosthenových
rétorických počátků. S informacemi z textu můžeme dále pracovat:
v rámci rozvoje kultury mluveného projevu: např. text
čteme výrazně / pomalu / monotónně / námět pro minutový monolog…
v rámci procvičování řečnického stylu: např.
žáci připraví přednášku o Demosthenovi / projev k uvítání Demosthena
v logopedické poradně / přípitek k Demosthenově úspěchu / porada
s Demosthenem o přípravě kurzu Jak odnaučit děti šišlat…
V případě zájmu o více stručných informací z dějin rétoriky je
možné zařadit ještě následující podkapitolu:
Stručné dějiny rétoriky
Základy rétoriky byly položeny v antické době – v Řecku.
K předním teoretikům řečnictví patřili sofisté, prosazovali teorii
eristika, tj. umění dokázat o téže věci vše, a to z protikladných
hledisek (= uznávali umění polemiky, diskuze, hledali pravdu cestou
sporu…).
Se sofistickými názory polemizovali především Sokrates a Platon.
První řečnickou školu založil Isokrates, který zdůrazňoval
především formu projevu.
Obsah projevů zdůrazňoval především Aristoteles, který odsuzoval
frázovitost a krasořečnění.
Řečnické umění převzali od Řeků Římané. K nejvýznamnějším
osobnostem patří Caesar, Cicero, Quintilianus (shrnul ve svém díle vše,
k čemu antická rétorika za více než pět set let své existence
dospěla).
Ve středověku se uplatňovala rétorika jako jeden z hlavních a
základních předmětů (součást sedmi svobodných umění). Orientovala se
především na církevní rétoriku (homilie a apologie).
Snahou bylo co nejzdařileji napodobovat cizí vzory.
Na středověkých univerzitách se rozvíjelo tzv. akademické řečnictví
a formulovala se lekce (z lat. lectio – čtení).
Mnoho vynikajících řečníků vzešlo z reformačního hnutí, např.
Milíč z Kroměříže, Jan Hus, Jan Rokycana, Jan Želivský, ale
také Karel starší ze Žerotína.
Rétorické problematice se věnuje i J. A. Komenský. V jeho
díle Zpráva a naučení kazatelství je mnoho cenných rad, zabývá
se nejen prostředky jazykovými, kompozicí řeči, ale i technikou mluvního
projevu.
Rétorice věnovala pozornost i jednota bratrská (J.
Blahoslav).
Novověk zachovává kontinuitu s principy Aristotela a Cicerona, ale
zároveň otevírá cestu rétorice jako moderní vědní disciplíně, mluvené
projevy získávaly stále výraznější místo ve veřejném životě.
V současné době se zájem o rétoriku stále zvětšuje.
Shrnutí
Žák zná Demosthenův příběh o jeho prvních rétorických
počinech.
Uvědomí si, že je možné se v rétorice zlepšovat pravidelným
procvičováním.