Vyhodnocení II.

1. Opakování téhož výrazu na počátku vět je:
a) epifora,
b) anafora,
c) epizeuxis.

2. Už nejsem dítě, nemyslím jako dítě, nechovám se jako dítě… je příklad:
a) anafory
b) epifory,
c) hyperboly.

3. Hromadění slov s podobným výrazem se nazývá:
a) perifráze,
b) litotes,
c) hendyadis.

4) Oslovení osoby nepřítomné, neživé nebo vůbec neexistující je:
a) perifráze,
b) apostrofa,
c) litotes.

5. Zmírnění, zjemnění nějakého tvrzení je:
a) ironie,
b) hyperbola,
c) litotes.

6. Praha, matka měst, je příkladem:
a) personifikace,
b) inverze,
c) ironie.

7.) Světlá noc je příklad:
a) apostrofy,
b) oxymóronu,
c) hyperboly.

8. Zmírnění, zjemnění nějakého tvrzení, většinou pomocí dvojitého záporu, je typické pro:
a) litotes,
b) perifrázi,
c) ironii.

9. Myslíme-li pravý opak toho, co říkáme, jedná se o:
a) hyperbolu,
b) ironii,
c) inverzi.

10. Paradox je:
a) oslovení nepřítomné osoby,
b) opakování téhož výrazu na počátku vět,
c) překvapivé spojení zdánlivě protikladných motivů.