Teorie a jak na to? VIII.

Jak na správnou výslovnost českých hlásek?

Cíl: V této kapitole se žáci seznámí s pravidly výslovnosti českých hlásek a měli by porozumět rozdílu mezi artikulací samohlásek a souhlásek. Obrazový materiál jim umožní konfrontovat svoje artikulační postavení mluvidel při realizaci jednotlivých hlásek a porovnat je se správným vzorem na obrázku.

Doporučení:

a) Každý žák si přinese s sebou na vyučování zrcátko. Teoretické poznatky si tak bude moci ihned ověřit sám na sobě v praxi.

b) Vhodná je práce v menších skupinách – tj. 2–4 žáci.

Motivace: Žákům nejprve rozdáme tzv. slepý obrázek polohy mluvidel při artikulaci českých vokálů. Na základě jednotlivých obrázků budou mít za úkol rozpoznat, který obrázek zobrazuje výslovnost učitelem určené samohlásky. Po splnění úkolu si žáci správnost své odpovědi ověří pomocí obrázku s již označenými samohláskami. Následně si každý sám vezme před ústa zrcátko, ve kterém bude sledovat činnost rtů a jazyka při výslovnosti jednotlivých hlásek.

Hlásky rozdělujeme na samohlásky (vokály) a souhlásky (konsonanty).

Poloha mluvidel při artikulaci českých vokálů

Zdroj: J.Vyštejn: Vady výslovnosti, SPN

Slepá varianta

Samohlásky

Při výslovnosti samohlásek (a, e, i, o, u, á, é, í, ó, ú, au, eu) neklademe výdechovému proudu žádné překážky a délka těchto hlásek záleží na délce výdechu. Kvalitu hlásky měníme polohou jazyka, otevřením úst (velikostí čelistního úhlu), tvarem rtů a délkou tvoření zvuku.

„a“

Způsob realizace: Při její realizaci leží jazyk na spodině dutiny ústní, ústa jsou otevřená a rty volné. Artikulačně je tato hláska nejméně náročná a je prakticky první hláskou, kterou se naučíme používat.

„e“

Způsob realizace: Posunem jazyka mírně dopředu, zmenšením čelistního úhlu a mírným roztažením rtů do stran.

„i“

Způsob realizace: Vytvoříme dalším posunem jazyka vpřed, zmenšením čelistního úhlu a širším roztažením rtů do stran.

„o“

Způsob realizace: Posouvá-li se jazyk od střední polohy směrem vzad, zmenšíme čelistní úhel a rty se zaokrouhlí.

„u“

Způsob realizace: Vytvoříme dalším posunutím jazyka vzad, dalším zmenšením čelistního úhlu a maximálním zaokrouhlením rtů.

„ou“

Způsob realizace: Spojením hlásek „o“ a „u“ . Tuto dvojhlásku (diftong) užíváme např. ve slovech dlouhá, plavou, klouzačka atd.

„au“

Způsob realizace: Ze spojení vokálů „a“ a „u“ – např. ve slovech auto, klauzule, flauš atd.

„eu“

Způsob realizace: Spojením hlásek „e“ a „u“. Používáme ho např. ve slovech euforie, neurologie, eukalyptus atd.