Teorie a jak na to? IV.

Co je to dýchání?

Žáci si mají osvojit anatomické složení dechového – respiračního ústrojí – fyziologii dýchání a porozumět úloze dýchání při mluvení.

Poznámka: S žáky nejprve rozvineme diskuzi o tom, proč vlastně potřebujeme dýchat. Necháme je diskutovat o poznatcích, které již získali v hodinách přírodopisu a v neposlední řadě jim s pomocí názorného obrázku dechového ústrojí doplníme informace, které žáci ještě nevěděli nebo zapomněli. Nejprve doporučujeme využít přiloženého obrázku s přesným popisem a následně obrázek „slepý“, kde žáci popis konkrétních částí ústrojí musí dopsat sami.


Dechové (respirační ústrojí)

Zdroj: H.Malá, J.Klementa: Biologie dětí a dorostu, SPN

Slepá varianta


Dýchání je základní vitální funkce, jež udržuje organismus při životě. Probíhá jednak v plicích mezi vnějším vzduchem a krví (plicní), jednak mezi krví a tkáněmi (tkáňové). Z krve je do tkání přiváděn kyslík a odváděn hlavně kysličník uhličitý. Pro řeč je zásadní plicní dýchání, resp. mechanismus dýchacích pohybů a užívání výdechového proudu při tvoření hlasu a hlásek.

Orgánem dýchání (výměny plynů mezi vnějším vzduchem a krví) jsou plíce, jež mají symetrický, lalokovitý tvar a jsou umístěné v hrudním koši (spolu se srdcem). Do plic postupuje vzduch průdušnicí, jež se rozděluje na dvě hlavní průdušky. Přivádí tak vzduch do levé a pravé plíce. V plicích se průdušky mnohonásobně rozvětvují a jsou zakončeny plicními sklípky (alveoly). Povrch plic je pokrytý jemnou blánou poplicnicí, vnitřní stěnu hrudního koše pokrývá blána pohrudnice.

Bránice je mohutný sval, jež odděluje dutinu hrudní od dutiny břišní. Plicím je umožněno s pomocí poplicnice a pohrudnice pružně reagovat na pohyby uvnitř hrudního koše a sledovat pohyb bránice. Při dýchání se dutina hrudní střídavě zvětšuje a zmenšuje tím, jak se pohybují stěny hrudníku a bránice. Proces dýchání je uskutečňován díky svalové koordinaci různých svalových skupin.

Dýchací svalstvo rozlišujeme dvojí – vdechové a výdechové. Zatímco vdechové svaly umožňují roztažení hrudníku a nasávání vzduchu do plic (aktivní část), při výdechu (pasivní část) dochází k procesu opačnému. Bránice se při vdechu snižuje, posouvá se do břišní dutiny. Při výdechu se naopak vyklenuje a pomáhá vytlačení vzduchu z plic. Na celém procesu se aktivně podílejí mezižeberní svaly a v případě potřeby i další svaly pomocné.

Dýchání probíhá většinou nezávisle na naší vůli a přizpůsobuje se pružně potřebám organismu, např. při fyzické námaze či při emočním vypětí stoupá potřeba kyslíku a ventilace se zrychluje. Nicméně vůlí můžeme dechovou dynamiku ovlivnit např. v tempu či intenzitě. Počet dechů závisí na více okolnostech, např. na věku, kondici, psychickém stavu či druhu fyzické námahy, také na celkovém zdravotním stavu jedince.

Rozlišujeme dva základní typy dýchání podle míry zapojení hrudního svalstva a bránice. 1. je typ kostální (žeberní), zde převažují pohyby hrudníku a 2. je typ abdominální (břišní), zde je více zapojena do dýchání bránice. Typy dýchání jsou individuální a závisí na hloubce dechu a poloze těla, různě se kombinují. Např. ve vodorovné poloze se přirozeně uplatňuje dýchání druhého typu, brániční (břišní).

Vzduch přichází do plic horními cestami dýchacími, nosem, hltanem a hrtanem do průdušnice. Při tělesné námaze nebo při vyšší spotřebě vzduchu je nosní dýchání kombinováno ústním dýcháním. Poměr vdechu a výdechu je v klidu přibližně 2:3. Při mluvení dochází ke změně poměru přibližně na 1:7 a při zpěvu na 1:12.

Dechová opora (appogio della voce) je označení pro způsob vydechování vzduchu, při němž dochází k úspornému hospodaření s dechem. Zakládá se na vědomě usměrňovaném výdechu tak, aby trval co nejdéle. Tuto techniku se snaží osvojit hlavně hlasoví profesionálové, např. zpěváci.

Poznámka: Pro zajímavost můžeme doplnit výuku porovnávním rozdílů mezi dýcháním vklidu a dýcháním při mluvení nebo při zpívání.


Rozdíly mezi dýcháním v klidu a při mluvení

  KLID ŘEČ (ZPĚV)
DÝCHÁNÍ automatické, nosem podléhá vůli a aktuálnímu ladění, děje se nosem i ústy
VDECH pouze o trochu kratší, než výdech
tichý
výrazně kratší, nech výdech
tichý
SPOTŘEBA VZDUCHU nízká vysoká
TYP DÝCHÁNÍ kostálně-abdominální kostálně-abdominální s převahou kostálního