Hláskotvorné ústrojí
Cíl: V této kapitole se mají žáci seznámit s anatomickým složením hláskotvorného – artikulačního ústrojí – umět je stručně popsat a vyjmenovat dutiny, které se podílejí na artikulaci.
Motivace:
a) Učitel vyzve žáky k diskuzi o tom, z čeho se skládá hláskotvorné ústrojí. Žáci by se měli sami pokusit vysvětlit, jakým způsobem dochází k výslovnosti hlásek.
b) Učitel žákům pomocí názorného obrázku vysvětlí, z čeho se hláskotvorné ústrojí skládá. Pro zpestření výuky je i vhodné, aby byli žáci předem informování, že si s sebou mají vzít do hodiny komunikační výchovy zrcátko. Při výkladu si mohou sami na sobě ověřit, jakým způsobem jejich hláskotvorné ústrojí funguje.
c) Výklad můžeme také nejprve začít tím, že žáci obdrží tzv. slepý obrázek hláskotvorného ústrojí bez popisků. K němu nejprve budou mít za úkol dopsat názvy konkrétních částí. Tento úkol poskytne zpětnou vazbu o dosavadních znalostech týkajících se dané problematiky nejenom žákům, ale pro učitele se může stát i odrazovým můstkem pro další výklad. „Slepý obrázek“ však můžeme klidně využít i při shrnutí probrané látky na konci vyučovací hodiny.
Řeč vzniká činností mluvních orgánů, mluvidel. Mluvidla jsou umístěna ve třech dutinách nad hrtanem. Největší podíl na vzniku artikulované řeči má dutina ústní, vliv má však také dutina nosní a hltanová. Dohromady spolu tvoří artikulační ústrojí.
Dutina ústní je vpředu ohraničena rty. Jejich kruhovitý tvar je tvořen kruhovým svalem ústním. Propojením tohoto svalu s množstvím dalších svalových vláken okolních svalů je umožněna vysoká pohyblivost a hojnými nervovými zakončeními i velká citlivost rtů. Retní štěrbina má rozmanité tvary i velikost.
Tváře mají význam při utváření mimiky celého obličeje, při artikulaci však ovlivňují napětím svého svalstva utváření retní štěrbiny – stahují retní koutky do stran a vzhůru.
Horní a dolní čelist slouží ke žvýkání a umožňují měnit velkost čelistního úhlu – vzdálenost mezi horními a dolními zuby, resp. míru otevření úst. Pohybuje se pouze čelist dolní, horní je nehybná. Obě čelisti mají na okrajích výčnělky pro chrup, tzv. alveolární výběžky. Přítomnost chrupu nebo jeho absence mají zásadní vliv na utváření artikulace. Mezi alveolárními výběžky se nachází strop dutiny ústní, jež je tvořen tvrdým patrem.
Tvrdé patro odděluje pevně dutinu ústní od dutiny nosní a směrem k hltanu pokračuje měkkým patrem.
Měkké patro je utvářeno svalovinou. Jeho funkce je v utváření patrohltanového uzávěru. Při zdvihnutí měkkého patra pak dochází k úplnému oddělení dutiny ústní a nosní. Tento mechanismus se zásadně uplatňuje při polykání (dávení), nedochází jím k pronikání potravy do dutiny nosní. Patrohltanový uzávěr má svoji roli také při artikulaci většiny hlásek. Pokud by nedošlo k jeho utvoření, byl by únikem vzduchu do nosu znemožněn vznik hlásky. Měkké patro je na zadní straně dutiny ústní ukončeno drobným výčnělkem – čípkem.
Další část dutiny ústní tvoří jazyk. Je to nejpohyblivější sval v lidském těle. Je tvořen souborem vláken, jež vycházejí ze spodní čelisti. Kromě toho jím probíhají příčně jeho vlastní vlákna. Na spodní straně prochází středem jazyka vazivová přepážka, jež přechází v tenkou blánu, která je přirostlá ke spodině ústní. Nazývá se jazyková uzdička. Jazyk dělíme na tři části – přední (hrot), střední (hřbet), zadní (kořen). Povrch jazyka je pokryt sliznicí s četnými bradavčitými výrůstky, jež dělají povrch jazyka drsným a zároveň umožňují chuťové vjemy. Prvotní funkcí jazyka je rozmělňování potravy a chuťové vnímání.
Dutina nosní má dva vstupy – nosní otvory – jsou oddělené nosní přepážkou, která je v přední části chrupavčitá a v zadní části kostěná. Spodní část tvoří tvrdé patro a horní část lebeční spodina, jejímiž otvory prochází vlákna čichového nervu. Celá dutina nosní je vystlána sliznicí s řasinkovými buňkami, které mají funkci zachycovat prach, očišťovat nasávaný vzduch, oteplovat jej a zvlhčovat.
Dutina hltanová prakticky přechází v dutinu ústní a nosní. Dole, za vchodem do hrtanu, přechází dutina hltanová do jícnu. Nahoře je hltan spojen s dutinou nosní, toto místo se nazývá nosohltan. Po obou stranách jsou pak otvory do Eustachovy trubice, která spojuje nosohltan se středním uchem. Činností horních svalů měkkého patra se ústí Eustachovy trubice zužuje a umožňuje ventilaci ve středouší.
Mezi patrem a hřbetem jazyka je část hltanu, která se nazývá dutina ústní. Ta je dole za kořenem jazyka. Přímo nad hrtanem se nachází spodní část hltanu. V prostoru hltanu se po stranách nachází patrová adenoidní tkáň, jež laicky nazýváme patrové (krční) mandle. Na zadní části a klenbě nosohltanu se někdy tvoří nosohltanová (nosní) mandle. Úkolem zdravé tkáně mandlí je obrana proti infekcím a bakteriím.