Teorie a jak na to? IX.

Doporučení: Ve výkladu správné výslovnosti souhlásek volíme stejný metodický postup jako u výkladu výslovnosti samohlásek.

Souhlásky

Při výslovnosti souhlásek jsou do cesty výdechovému proudu stavěny „překážky“, které mají konkrétní vliv na charakter tvořených hlásek. Oproti samohláskám je souhlásek více a mají také více charakteristických znaků. Podle těchto charakteristik je rozdělujeme do různých kategorií – podle místa tvoření hlásky, způsobu tvoření hlásky, podle zvukových vlastností hlásky, podle znělosti hlásky, podle její tvrdosti a podle orgánu, který hlásku tvoří.

Pro zjednodušení uvádíme charakteristiky popisující podstatu tvoření souhlásek v tabulce.

Tabulka tvoření souhlásek

Zdroj: E.Škodová, I. Jedlička: Klinická logopedie, Portál

V logopedické praxi se nejčastěji užívá rozdělení podle artikulačních okrsků, tedy podle místa tvoření hlásky. Artikulační okrsky:

1. PBM, VF
2. TDN, CSZ, ČŠŽ, L, R, Ř
3. ŤĎŇ, J
4. K, G, CH
5. H