Teorie a jak na to? VI.

Jak se tvoří hlas?

Cíl: Žáci se mají seznámit s fyziologií tvoření hlasu a umět ji stručně vysvětlit.

Motivace:

a) Učitel vyzve žáky k diskuzi o charakteris­tických rysech hlasu a na vlastních příkladech tyto základní charakteristiky vysvětlit, eventuálně je předvést. b) Žákům pustíme zvukový záznam konkrétních hlasových charakteristik. Následně je požádáme, aby se pokusili rozpoznat, který z hlasů je tenor, bas, alt, soprán.

Tenor

Zdroj: Wikipedia – slavní pěvci ND

Bas

Zdroj: Wikipedia – slavní pěvci ND

Alt

Zdroj: Wikipedia – slavní pěvci ND

Soprán

Zdroj: Wikipedia – slavní pěvci ND

Zvuk hlasu vzniká periodickým vlněním vzdušného sloupce nad hlasivkami, hlasivky se tedy na vzniku hlasu nepodílejí samy. Výdechový proud postupující z průdušnice oddálí svým tlakem na malý časový zlomek obě hlasivky, jež jsou ve fonačním postavení, tj. těsně vedle sebe. Jejich oddálením se rozevře hlasová štěrbina a unikne část vzduchu. Tím se zmenší tlak a hlasivky se pružně vrátí do původního fonačního postavení. Následně však opět tlak výdechového proudu zesílí, převládne nad silou, která přibližuje hlasivky a takto se děj periodicky opakuje. Střídavým rozvíráním a zavíráním hlasové štěrbiny se tvoří střídavé zhušťování a zřeďování vzduchu nad hlasivkami a tím zároveň i hlas. Zásadní pro tento mechanismus je tedy tlak výdechového proudu a pružnost hlasivek.

Vibrační pohyby hlasivek při fonaci jsou tak rychlé, že je není možné pozorovat pouhým okem. Například při zpívání tónu a1 vykonávají hlasivky 435 kmitů za vteřinu, kdežto oko je schopné zachytit přibližně kmitů 15. K pozorování kmitů hlasivek je třeba použít přístroj, tzv. stroboskop, metoda se nazývá stroboskopie.

Tón, který vzniká činností hlasivek je pouze základní (hrtanový) a je sám o sobě slabý, řezavý a jeho charakter se mění vlivem rezonančních dutin, kterými dále prochází. Rezonanční dutiny tvoří horní část dutiny hrtanové, hltan, dutina ústní, nosohltanová a nosní. Tím hlas získává charakteristickou osobitou barvu.

Barva hlasu je dána počtem, výškou a silou tzv. formantů (svrchních tónů) a může být ovlivněna i rozpoložením mluvčího, aniž hlas ztrácí své základní vlastnosti. Poznáme tak, jestli je dotyčný veselý či smutný nebo je např. v rozpacích, v hlase se odráží klid i nervozita, ironie, apod. Hlasová barva se mění také během věku, je závislá na pohlaví.

Síla hlasu souvisí s konstitucí jedince. Člověk s výrazně klenutým hrudníkem má předpoklady pro získání silného a zvučného hlasu. Naopak člověk drobný a trpící častými dechovými obtížemi, bude mít hlas spíše slabší a méně zvučný. U lidí s abnormalitami rezonančních dutin můžeme pozorovat nevýrazný i tlumený hlas.

Výška hlasu je dána především velikostí hrtanu a délkou hlasivek. Čím je menší hrtan a hlasivky jsou kratší, tím je hlas obvykle vyšší. Proto lze pozorovat odlišnosti mezi dětmi, muži a ženami. Nicméně rozsah hlasu lze cvičením změnit (zvětšit), významnou roli však mají anatomické poměry rezonančních dutin. Příkladem jsou profesionální zpěváci.

Rozlišujeme čtyři základní typy výšky hlasu. U mužů je to tenor (vyšší) a bas (hlubší). Přechodnou výšku nazýváme baryton. U žen je to alt (nižší) a soprán (vyšší). Zde je přechodná hlasová výška označována jako mezzosoprán.

Cíl: Vysvětlit žákům způsob tvorby fonace.

Motivace: Žákům nejprve teoreticky vysvětlíme, jakým způsobem k fonaci dochází. U výkladu každého způsobu jako příklad využijeme názornou ukázku, která je ke spuštění k dispozici pod symbolem pro audio.

Tvoření hlasu má však i další kvalitu a tou je způsob, jak k fonaci dochází. Pokud jsou hlasivky velmi prudce, naráz a silou rozráženy, nazýváme tento způsob tvrdý hlasový začátek. Již název sám napovídá, že se nejedná o šetrný způsob tvoření hlasu a užíváme jej většinou ve chvíli, kdy chceme dát slovům důraz, vykřikneme, hádáme se. Takový hlas působí přísně či nepříjemně. V důsledku pak může dojít i k poškození hlasivek.

Zdroj: vlastní archiv autora

Opakem je měkký hlasový začátek. Hlas je tvořen pozvolným pomalejším způsobem, hlasivky se nejprve těsněji přimknou a teprve pak začínají kmitat. Měkký hlasový začátek je pro hlasivky šetrný a ve své podstatě žádoucí. Nedochází také při něm k tak vysoké spotřebě vzduchu, jako je tomu při užití tvrdého hlasového začátku.

Zdroj: vlastní archiv autora

Někdy se můžeme u mluvčího setkat také s dyšným hlasovým začátkem. Tento způsob tvoření hlasu je nejvíce šetrný, ale nebývá pro posluchače libý, protože je začátek fonace kontaminován šelestem, který teprve přechází k hlas. Z hlediska dechové ekonomie je tento způsob tvoření hlasu více náročný.