Představte si komunikační proces jako velký rybník. Jeho hladina bývá někdy nádherně klidná a často se v ní odrážejí sluneční paprsky. Občas ji však zčeří kapky deště nebo vlny, které popohání silný vítr. Dá se tedy říci, že za to, jak hladina našeho rybníku v dané chvíli vypadá, můžou různé vlivy, které na ni působí přesně v okamžiku, kdy se na ni díváme.
Podobným způsobem to funguje i mezi lidmi, kde rozdělujeme komunikační hladiny hned dvě – věcnou a vztahovou (Plamínek, J., 2008).