Zdvořilostí v komunikačním procesu dáváme druhým najevo, že k nim cítíme úctu a respektujeme je jako sobě rovné partnery. V rámci této komunikace se snažíme, aby ten, se kterým komunikujeme, měl z našeho jednání dobrý pocit a po ukončení komunikace odcházel s přesvědčením, že je obohacen mnoha novými informacemi o problematice, kterou s námi v rámci komunikace rozebíral, jednání s námi bylo příjemné, mohl si vybrat, jakým směrem se náš rozhovor bude rozvíjet a on neutrpěl žádné ponížení či prohru.
Každý z účastníků komunikačního procesu by si měl uvědomit, že zdvořilostní komunikační strategie je vždy přímo poplatná dané době, neustále se mění a vyvíjí a je třeba ji vždy přizpůsobit kultuře chování, mravním zásadám a zvyklostem společnosti, ve které se právě pohybuje.
Přehled charakteristických znaků zdvořilostní komunikační strategie
Druhy zdvořilostní strategie | Charakteristické znaky |
---|---|
Pozitivní | vyjadřuje vzájemné porozumění příjemce předávaná informace neuráží komunikace je velice vstřícná rozvíjí vzájemné sympatie snaha vyjít druhému vstříc snaha o pochvalu druhého |
Negativní | diplomatické jednání snaží se neurazit používá nepřímé vyjadřování udržuje určitý odstup snaha nevyvolat konflikt záměrně se vyhýbá možným problémovým tématům |
V rámci zdvořilostní komunikační strategie se vždy snažíme akceptovat příjemce informací jako toho, na kom nám záleží, koho uznáváme a s kým se rádi příště zase setkáme.
Tabulka britského lingvisty Geoffree N. Leecheho (2004) – 6 zdvořilostních maxim
Typ | Ukázka |
---|---|
Takt | „Mohl bych Vás na okamžik přerušit?“ |
Velkorysost | „Posaďte se a já to zařídím.“ |
Ocenění | „Paní A byla výborná a pan B byl – hm – také zajímavý.“ |
Skromnost | „Jsem hlupák! To by se Vám jistě nestalo.“ |
Souhlas | A: „To se mi nelíbí.“ B: „Jistě, ale přece jen…“ |
Soucit | „Měl jste jistě velkou starost!“ |