Žák by se měl naučit, jak se číslovky skloňují, podle jakých vzorů
a že nemají vlastní soubor tvarů.
Měl by si osvojit sémantické dělení číslovek a také základní
dělení na určité a neurčité.
Chyby se objevují nejen ve skloňování, ale i ve výslovnosti!!! Pozor
na číslovky tvořené číslem 4!!!
Žák by mě vědět, že ve skloňování složených číslovek typu sto +
1, 20 + 1… 90 + 1 vítězí tvar „jedna“.
Měl by se naučit, že ustrnulý tvar „jedna“ se objevuje
i v dalších pádech (a je to spisovné): ke sto jedna žákům (3. p.), ve
sto jedna oknech (ž. p.), se sto jedna ženami (7. p.) apod.
Měl by vědět, že jednotná (ustrnulá) podoba se objevuje také u tvaru
počítaného předmětu, často se totiž vedle výše zmíněných tvarů
vyskytuje počítaný předmět jen ve 2. pádu množného čísla: ke sto
jedna žáků (místo žákům).
Žák by si měl zapamatovat, že ne tak často používaná řadová
číslovka tisící má jediný správný a náležitý tvar pro mužský,
ženský i střední rod, se skloňováním podle vzoru jarní.
Žák by měl vědět, že dnes převládá zejména v mluveném projevu
tendence skloňovat číslovky co nejméně, tedy jen jejich koncovou část
(nejčastěji desítky a jednotky).
Některé tvary už jsou spisovné a ty najde v jazykových příručkách
(i v internetových nebo na webu Jazykové poradny ÚJČ AV ČR).
Žák by měl vědět, že se ztrácí povědomí o skloňování
číslovek sto, dva/oba, tisící ad. Mluvčí tvoří nesprávné tvary jako
např.: ze čtyř seti lidí, tisícátý ad.
Měl by vědět, co je to dvojné číslo a skloňovat správně číslovky
dva, oba.
Měl by si pamatovat, že tvary dvoum, oboum i dvěmi, oběmi jsou
špatné!!!
Měl by umět skloňovat i počítaný předmět: především euro.
Měl by vědět, že progresivní tvar 2. pádu množného čísla se
objevuje i v jiných pádech: k sedmi tisícům lidí (vedle lidem). A žák
by měl vědět i to, že zde jsou správné a spisovné obě možnosti.
Žák by měl ovládat správné skloňování dílových číslovek,
hlavně čísla před desetinnou čárkou, ale i desetin, setin a tisícin
(mluvčí je často vynechávají).
Měl by umět i správně napsat složitější číslovkové výrazy,
vědět, kde je hranice mezi slovy (viz 20letý a ne 20-letý či 20ti-letý
apod.).