Ukázky I.

Ukázky nářečí

1) Chodské nářečí
(zdroj: Lamprecht, A. České nářeční texty, Praha : SPN, 1976)

To sme šli z Họuvjezda vod muziki na Václava. Mi sme šli vod muziki, ne nu a tag holt ňák sme se s ťima chlapcema nedohodli, ne, tám u tí muziki a řekli sme: „Copa, utečeme jim.“ Ne, tak sme šli napřet, šlo nás kolik ťih ďifčat. A voňi to ňák vičíhli, tak počkej, tak se schováli do háje, ne – tadi je takovej lískovej háj – a di mi sme potom mňeli přijít, ne – mi sme teda nešli sťícha, mi sme tak povídali lecos a ešťe sme se tekí holt smáli – voňi nás mušeli slišet a voňi potom, ne voňi vlízli jako k samá strouze, a di sme šli, tak takle za nohi nás chitali. A to se neptejte, jak sme křičíli, jejej! A voňi se nám potom řechtali.

(Volný převod: To jsme šli z Újezdu od muziky na Václava. Šli jsme od muziky, a tak nějak jsme se s chlapci nedohodli u té muziky a řekli jsme: „Copak, utečeme jim.“ Tak jsme šli napřed, šlo nás několik děvčat. A oni to nějak zjistili, tak počkej, tak se schovali do háje – tady je takový lískový háj, a když jsme potom měli přijít, my jsme tedy nešli potichu, my jsme si leccos povídali a ještě jsme se také smáli – oni nás museli slyšet a oni potom vlezli až ke strouze a když jsme šli, tak nás chytali za nohy. A to se neptejte, jak jsme křičeli, jej! A oni se nám pak smáli.)

2) Slezské nářečí (východní (ostravská)) podskupina nářečí
(zdroj: Lamprecht, A. České nářeční texty, Praha : SPN, 1976)

Muj brater buł takovy macher, pravi: „Jo naňho narychtuju.“ A tuž zrychtovoł – jak se dveřy na huru otfiraju – takovy mały kanon, flintu, co se zapinala na špagat, a jag dveřy odevře, že ho to mus´i gruchnuć. My, co zmy přyšli z vojny, chc´eli zmy tam dać same ołovo nas´ekane, ać to jaksepatřy čuje, ale ňeboščik taćinek, ći mjeli rozum. Pravjeli: „Klucy, ňehrajće se. Přyjdz´eće fšecy do kryminalu.“ A tag dali zme tam misto ołova sul. Moju povinośću było, bo sem społ na huře f śeňe, dycky večir to zapnudź a rano odepnuć. Dźełoł sem to dłuhy čas.

(Volný převod: Můj bratr byl takový frajer a říká: „Něco na něho nachystám.“ A tak nachystal, jak se otevírají dveře na půdu, takový malý kanón, pušku, která se zapínala na provázek a jakmile by ty dveře otevřel, muselo by ho to střelit. My, kteří jsme přišli z vojny, jsme tam chtěli dát samé nasekané olovo, ať to jaksepatří pocítí, ale nebožtík tatínek, ten měl rozum. Řekl: „Kluci, nehrajte si. Přivedete ještě všechny do vězení.“ A tak jsme tam dali místo olova sůl. Mou povinností bylo, protože jsem spal na půdě v seně, vždy večer to zapnout a ráno odepnout. Dělal jsem to dlouhý čas.)

3) Městská mluva (ostravská)
(zdroj: Ukázka z Deníku Ostravaka. Dostupné z WWW: http://ostravak.bloguje.cz/98587_item.php)

Utřel sem pysk v Kerfuru
Něnapadně sem se prošvenknul vratnicu – ty ramba v černych uniformach zrovna čumjeli na televizu, kdě byl jakysik pořad o ucpanych cestach. Sednul sem na lokalku a valil směr Kerfur. Vystupil sem u Hutnich montaži a přyskokem vpřed sem se šinul ku hlavnimu vchodu. Už za zastavku mi bylo divne, že tam bylo ludi jak na prvomajovym pruvodě za komanču. Čim bliž sem byl Kerfu, tym to bylo horši… Eletrycku branku, kera pušťa ludi do opchodu, sem přeskočil jak Sergej Bubka v dobach sve největši slavy a řynul sem si to do oděleni tekstylu. … Shybam se pro letak, co se tu vala na zemi. Po řbetě mi přeběhně deset duchodcu. Slyšim enem, jak si ščebetaju cosik o levnych pomerančach po koruně za kilo. Jejich berle citim v každym obratlu. Vstavam s letakem v ruce a oko mi padně na předni stranku – domaci kino za patnast set.

(Volný převod: Neuspěl jsem v Carrefouru
Nenápadně jsem se protáhl přes vrátnici – ti hlídači v černých uniformách se právě dívali na televizi, ve které promítali jakýsi pořad o ucpaných cestách. Posadil jsem se na tramvaj a jel směrem do Carrefouru. Vystoupil jsem u Hutních montáží a přískokem vpřed se posouval směrem k hlavnímu vchodu. Už za zastávkou mi bylo divné, že tam bylo lidí jako na prvomájovém průvodě za komunistů. Čím jsem byl blíž Carrefouru, tím to bylo horší. Elektrickou branku, kterou pouštějí lidi do obchodu, jsem přeskočil jako Sergej Bubka v dobách své největší slávy a šel jsem do oddělení textilu. Shýbám se pro leták, který se tu válí na zemi. Po hřbetu mi přeběhne deset důchodců. Slyším jen, jak si štěbetají něco o levných pomerančích po koruně za kilo. Jejich berle cítím v každém obratli. Vstávám s letákem v ruce a do oka mi padne přední strana – domácí kino za patnáct set.)

4) Ukázka pohádek v nářečích
(Zdroje: K. J. Erben: Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních, 1865)

Jirka s kozú.
Bül jeden král a měl ceru, a von ji nemoh žádnej rozesmít, vona büla dycky smutná. Tak ten král poudali, hdo hudělá, haby se vona zasmíla, že mu ji dejí. Tak von bül jeden pastyř a měl syna, říkali mu Jirka. Von poudá: „Tatínku! já teky pudu, esli bych ji rozesmíl. Já na vás nic nechci jenom tu kozu.“ A táta řekli: „No ták di.“ Ta koza büla taková, hdy von chtěl, tak vona každýho držíla, a ten čovek musel při ní vostát.
Tak tu kozu vzel a šel, a potká jednoho, von měl nohu na rameně. Jirka poudal: „Ty, co máš hen tu nohu na rameně?“ A von: „Já hdyž ji shundám, tak doskočím sto mjil.“ – „A kám deš?“ – „Já du na službu, hdo mě vem.“ – „Tak pot se mnú.“
Šli dálejc a potkali zas jednoho, měl prkýnko na vočích.
„Ty, co máš hen tu na vočích prkýnko?“ A von: „Já hdyž to prkýnko pozvihnu, tak vidím sto mjil.“ – „A kám deš?“ – „Já du na službu, chceš-li mě vzít.“ – „Ba jou, vemu. Pot teky se mnú.“
Hušli kús cesty, potkali třetího kamaráda, von měl flaši pod ramenem a místo zandavačky držíl v ní palec. „Ty co hen ten palec držíš?“ – „Já hdy ho vycuknu, dotřiknu sto mjil, a co chci, ‘šecko zatřiknu. Chceš-li, vem mě teky do služby, může tuto bejt tvy chčestí a naše teky.“ A Jirka mu na to: „No ták pot.“
Potom přišli do města, hde bül ten král, a nakúpili si na tu kozu pantlu. A přišli na jednu hospodu, a vono tám už bülo předpoveděno, haž takoví lidi přídú, haby jim jíst a pjít dali, co budú chtít, že to ten král ‘šecko zaptatí. Tak voni tu kozu samým pantlem vovázali a dali ji do sénci šenkýři k vopatření, a von ji dal do přístěnku, hde jeho cery ležíly. Von ten hospodskej měl tři dívče, a ešte nespály.