Teorie a jak na to? VII.

Kritéria

1) Energie
Klademe si otázku: Je člověk, kterého pozorujeme, energický, nebo mu energie chybí?

2) Aktivita v rozhodování
Klademe si otázku: Je člověk, kterého pozorujeme, dostatečně aktivní při svém rozhodování v dané komunikační situaci, nebo k řešení problému přistupuje spíše odevzdaně (pasivně).

3) Otevřenost nebo uzavřenost
Klademe si otázku: Je člověk, kterého pozorujeme, ve svých tělesných signálech spíše otevřený (tj. používá otevřená gesta – často jakoby otevírá svou náruč, vyjadřuje svůj vstřícný postoj k dané komunikační situaci), nebo uzavřený (tj. spíše ruce i nohy kříží, dělá si před sebou vlastníma rukama jakousi hradbu a působí dojmem, jako by si nás nechtěl pustit k tělu)?

4) Přibližuje se nebo vzdaluje?
Klademe si otázku: Jak se člověk, kterého pozorujeme, pohybuje vzhledem k ostatním účastníkům komunikace (vzhledem k jednotlivci nebo v určité skupině)? Jde nám spíše naproti, nebo se od nás odklání?

5) Kontroluje se, nebo jedná spíše spontánně?
Klademe si otázku: Jaké má člověk, kterého pozorujeme, reakce? Projevuje se přirozeně, nebo je na něm znát vědomá kontrola vlastního neverbálního chování?

6) Projevuje své emoce, nebo je spíše k prožitkům chladný?
Klademe si otázku: Vykonává určitou činnost pouze automaticky, nebo se do dané situace dokáže vžít a podle toho jedná?

7) Soulad
Klademe si otázku: Je řeč těla člověka, kterého pozorujeme, v souladu s tím, co říká a prožívá, nebo je spíše vidět, že daný jedinec sice něco říká, ale jeho řeč těla působí vzhledem k obsahu jeho verbálního sdělení spíše nepřirozeně?

8) Využití prostoru
Klademe si otázku: Jakým způsobem člověk, kterého pozorujeme, využívá svůj osobní prostor? Rozšiřuje si ho velkými, rozmáchlými gesty a dlouhými kroky nebo je spíše v gestech umírněný, jakoby stažený do sebe a při chůzi vypadá, jako bychom ho měli někam dotlačit?

9) Nadbytečnost nebo nedostatek projevů
Klademe si otázku: Nevyskytuje se u člověka, kterého pozorujeme, nadbytek, nebo naopak nedostatek tělesných a duševních projevů? Odpovídá jeho celkové chování aktuálnímu fyzickému věku?

10) Chová se jako ostatní, nebo spíše vybočuje z řady?
Klademe si otázku: Odpovídá v běžných komunikačních situacích řeč těla člověka, kterého pozorujeme, standardnímu chování, nebo jsou jeho gesta a pohyby natolik osobité, že daný jedinec takříkajíc „vybočuje z řady“?

11) Častost výskytu určitých tělesných signálů
Klademe si otázku: Jak často určitá gesta, výraz a podobně člověk, kterého pozorujeme, dělá? Jsou pro něj typická, nebo se jedná spíše o ojedinělý jev?

12) Pohyb kosterního svalstva
Klademe si otázku: Jakým směrem se tělo člověka jako celku, který pozorujeme, v prostoru pohybuje?

Metodická doporučení:

Základní metodické principy výuky neverbální komunikace

Posilování komunikačního záměru: v rámci komunikace je nutné sledovat souvislosti a jevy, při nichž dochází k výměně informací. Vše směřuje k určitému cíli – záměru (Čechová, M., 1998).

Systematičnost: výuka nesmí být pouze nahodilá, je třeba vytvářet určité systémy a strategické postupy, které žákům usnadní lepší orientaci v probírané problematice, v používání argumentů apod. (Čechová, M., 1998).

Praktičnost: probírané učivo nelze vykládat pouze teoreticky. Je třeba využít tvůrčích metod, ukázek a simulace reálných komunikačních situací tak, aby si žák mohl uvědomit případná úskalí, která v rámci komunikace mohou nastat. Prostřednictvím praktické výuky navíc získává i okamžitou zpětnou vazbu nejen od svého učitele, ale i od ostatních žáků ve skupině (Valenta, J., 2010).

Motivace: výuka žáka motivuje k lepším výkonům, k rozvíjení schopností a dovedností; žák musí být posilován ve svém pocitu důležitosti vlastní osobnosti, ale také v sounáležitosti s kolektivem. Při hodnocení používáme tzv. pozitivní kritiku, snažíme se na výkonu žáka ohodnotit i dobré stránky (Adámková, 2011).

Metody výuky (Valenta, J. 2010):