Slovník pojmů
ŘEČNICKÝ STYL
Agitovat – přesvědčovat, získávat pro nějakou myšlenku.
Projevy odborné – poučují posluchače.
Projevy pracovní – výměna informací.
Projevy propagující – cílem je přesvědčit posluchače a získat je pro řečníkovy myšlenky.
Projevy příležitostné a ceremoniální – nic nevysvětlují, nepřesvědčují ani nezískávají, využíváme jich při slavnostních a svátečních vystoupeních.
Propagovat – doporučovat.
Rétorika – (řec. rhetoriké, rhesis – řeč), věda o tom jak mluvit, jak tvořit řečnické projevy, aby byly zajímavé, přitažlivé a efektní.
Řečnický styl – vyčlenil se ze stylu publicistického; cílem je poskytovat informace (funkce informační), propagovat určité myšlenky, názory a postoje (agitační a přesvědčovací funkce).
ŘEČNICKÉ FIGURY A OBRAZNÁ POJMENOVÁNÍ
Alegorie (jinotaj) – nepřímé pojmenování, jehož prostřednictvím lze vyjádřit myšlenky a představy, které se z určitých většinou společenských důvodů nesmí vyslovit přímo.
Anafora – opakování téhož výrazu na počátku vět, veršů a textových jednotek.
Antiklimax – uspořádání výrazů tak, že se význam a účinek postupně zeslabuje.
Apostrofa – oslovení osoby nepřítomné, neživé nebo vůbec neexistující.
Epanastrofa – opakování téhož slova na konci vět, které následují na začátku další věty.
Epifora – opakování téhož slova na konci vět, veršů…
Epizeuxis – opakování téhož slova nebo slovního spojení za sebou.
Eufemismus – zjemnění vyjádření, zastření nepříjemného významu.
Hendyadis – hromadění slov s podobným významem.
Hyperbola – nadsázka, zveličování.
Chiasmus – opakování téže větné struktury, ale s obráceným slovosledem.
Inverze – změna obvyklého slovosledu, která může působit knižně (až archaicky).
Ironie – mluvčí říká pravý opak toho, co si myslí.
Klimax (gradace) – uspořádání výrazů tak, že se význam a účinek zesiluje, stupňuje.
Litotes – zmírnění, zjemnění nějakého tvrzení – většinou pomocí dvojitého záporu.
Metafora – přenesení výrazu z běžně označovaného jevu na jiný jev na základě vnější podobnosti.
Metonymie – přenesení výrazu z běžně označovaného jevu na jiný jev na základě vnější souvislosti.
Oxymóron – spojení slov, která si významově odporují, navzájem se vylučují.
Paradox, antiteze – zdánlivě protismyslné, překvapivé spojení protikladných motivů, významů.
Paronomázie – spojení slov se stejným slovním základem nebo slov podobně znějících.
Perifráze – náhrada běžného pojmenování obšírnějším opisem.
Personifikace – zosobnění, přenášení vlastností živých bytostí na neživé.
Přirovnání – obsahuje tři prvky – porovnávaný, porovnávající a jejich společná vlastnost.
Symbol – znakový charakter, vzniká na základě předem smluveného označení.
Synekdocha – založena na záměně celku za celek.
