Přípravu projevu nikdy nepodceňujte!
Právě ta většinou rozhoduje o úspěchu či neúspěchu… Nestačí pouze
„nahodit” myšlenky na papír, ale je třeba je dobře utřídit.
Nezapomínejte, že myšlenky vyjadřujete pro posluchače, a ne pro sebe.
Mnohdy se jen rádi posloucháme a v podstatě nic neřekneme. Když pak projev
skončí, oddechnou si posluchači více než řečník. Proto mějte na paměti
myšlenku Winstona Churchilla: Řečník má vyčerpat téma,
nikoliv posluchače.
Scénář projevu
Rozhodující pro sestavení projevu je obsah (co chcete říct nebo napsat).
Tentýž obsah je možno vyjádřit různými slohovými útvary (zpráva,
oznámení, referát, vypravování apod.). Kompoziční postupy se často
různě kombinují. Při sestavování srozumitelného projevu je důležitá
osnova, která projev člení na úvod, jádro
projevu a závěr.
ÚVOD:
Velmi důležitou částí řečnického útvaru – posluchače
můžeme zcela získat, nebo nadobro ztratit!
uvádí do prostředí, problematiky a nálady – posluchače oslovíme a
snažíme se získat jejich sympatie, vytyčíme téma, stanovíme cíl, uvedeme
základní problémy, jimiž se budeme zabývat.
Obsahuje:
Oslovení (+ uvítání): Vážené dámy, vážení
pánové, je mi ctí, že mohu při této slavnostní příležitosti vystoupit
se svým příspěvkem…
Vymezení tématu a cílů:Tématem mého příspěvku
je… / Ve svém příspěvku se budu zamýšlet nad…
Přehledné rozvržení obsahu řeči (tj. uvedení osnovy
textu): Nejprve pohovořím o… / Na úvod se zmíním…, poté bude
následovat… / Nezapomenu ani na možné protiargumenty…
JÁDRO PROJEVU:
v přiměřené délce rozvádí událost, popíše jev nebo zdůvodní
tvrzení,
obsah má odpovídat tématu, má být konkrétní, zajímavý,
vyčerpávající, v logickém sledu → nezapomínáme na to, že řečník
musí umět všechna svá tvrzení přesvědčivě dokázat, proto je
důležitá vhodná argumentace.
Obsahuje:
prostředky navazování a udržování kontaktu s posluchači
(oslovení, upozornění na zvláště důležité pasáže),
kompoziční konstantu: tj. obrat, který se
v nezměněné nebo nepatrně pozměněné podobě několikrát opakuje
v celém textu, čímž text spojuje.
jazykové prostředky k přechodu mezi tématy: Tolik k otázce…
A nyní se budeme věnovat…
ZÁVĚR:
dále už nic nerozvádí, ale zdůrazní hlavní myšlenku –
závěr nepodceňujte, protože posluchači si nejlépe
pamatují to, co slyší na závěr.
Řečník se dopouští chyby, dává-li najevo, jak je rád, že jeho
vystoupení už skončilo. Zbytečně tak mnohdy pokazí celkový dojem.
Posluchači by měli mít vždy pocit, že kontakt s nimi byl pro řečníka
přínosem.
Vyzvat posluchače k diskusi.
Poděkovat za pozornost, rozloučit se.
Chybí-li jedna z těchto částí, jde o hrubou chybu.
Nauč se a nezapomeň!
Každý mluvený projev můžeme rozdělit na tři základní části –
úvod, jádro a závěr.
Úvod obsahuje oslovení, vymezení tématu, cílů a přehledné
rozvržení obsahu řeči.
Jádro projevu rozvádí konkrétní událost, popisuje jev nebo
zdůvodňuje naše tvrzení.
Závěr projevu zdůrazňuje hlavní myšlenku, vyzývá k diskuzi a má za
úkol posluchačům poděkovat za pozornost. Na konci projevu se nezapomeňte
s posluchači rozloučit.