Projevy příležitostné a ceremoniální nic nevysvětlují,
nepřesvědčují ani nezískávají. Využíváme jich při
slavnostních a svátečních vystoupeních, proto se při nich dbá
i na etiketu oblečení a vystoupení. Texty nejsou dlouhé ani
kompozičně složité, obsahují obvykle citáty, občas archaická
slova, můžeme použít metafory, paralely aj. Obvykle v nich
vypočítáváme a hodnotíme jen pozitivní rysy oslavence.
Jejich posláním je přispět k slavnostnosti určité
chvíle. Formu krátkého projevu má např.
Přípitek
obsahuje vtipné, neotřelé blahopřání.
Počítá-li se s několika přípitky, je nutno dbát na pořadí podle
významnosti těch, kteří je přednesou.
Slavnostní řeči
navozují kromě slavnostnosti i citový vztah posluchačů k tomu, co je
předmětem řeči.
Rodinné projevy
texty, jimiž se prohlubují a znásobují pocity zúčastněných,
orientují se na okruh důvěrně známých, velmi blízkých lidí, kteří
prožívají určitou událost společně (svatební, pohřební projevy,
vítání novorozeňat apod.),
při přednesu těchto projevů bychom neměli improvizovat, doporučuje se
alespoň částečné pamětní zvládnutí textu, aby se řečník lépe
vyrovnal se situací.
Nauč se a nezapomeň!
Řečnický styl (rétorika) se vyčlenil ze stylu publicistického.
Cílem řečnického stylu je posluchače informovat (funkce informační) a
propagovat určité myšlenky (funkce přesvědčovací a agitační).
Řečnické projevy dělíme do čtyř skupin: propagující, odborné,
pracovní, příležitostné a ceremoniální.