Opravdu umíš? II.

1. Opakování téhož výrazu na počátku vět je:
   

a) epifora,
b) anafora,
c) epizeuxis. 

2. Už nejsem dítě, nemyslím jako dítě, nechovám se jako dítě… je příklad: 
   

a) anafory
b) epifory,
c) hyperboly. 

3. Hromadění slov s podobným výrazem se nazývá: 
   

a) perifráze,
b) litotes,
c) hendyadis. 

4. Oslovení osoby nepřítomné, neživé nebo vůbec neexistující je: 
   

a) perifráze,
b) apostrofa,
c) litotes. 

5. Zmírnění, zjemnění nějakého tvrzení je:
   

a) ironie,
b) hyperbola,
c) litotes. 

6. Praha, matka měst, je příkladem:
   

a) personifikace,
b) inverze,
c) ironie. 

7. Světlá noc je příklad:
   

a) apostrofy,
b) oxymóronu,
c) hyperboly. 

8. Zmírnění, zjemnění nějakého tvrzení, většinou pomocí dvojitého záporu, je typické pro: 
   

a) litotes,
b) perifrázi,
c) ironii. 

9. Myslíme-li pravý opak toho, co říkáme, jedná se o: 
   

a) hyperbolu,
b) ironii,
c) inverzi. 

10. Paradox je:
    

a) oslovení nepřítomné osoby,
b) opakování téhož výrazu na počátku vět,
c) překvapivé spojení zdánlivě protikladných motivů.