Získej vědomosti XIX.

Proč se nám někdy nedaří hlásky dobře vyslovovat?

Často se stává, že někteří z nás špatně vyslovují jednu nebo i více hlásek najednou. V tomto případě hovoříme o poruše výslovnosti, které říkáme patlavost.

Občas se špatně vyslovují nejenom samohlásky, ale i souhlásky.

1. Proč se občas nedaří správná výslovnost samohlásek?

Porucha výslovnosti samohlásek může souviset s pohodlnou a ledabylou řečí. Hlásky nejsou tvořeny přesně, a proto místo „jedeme“ slyšíme „jadama“, místo „Heleno“ voláme „Halana“ a nedíváme se na „televizi“, ale na „talaveze“.

Srozumitelnost řeči může někdy ovlivnit i nedodržení správné délky vyslovované samohlásky.

2. Proč se občas nedaří správná výslovnost souhlásek?

Srozumitelnost řeči bývá většinou více narušena nesprávnou výslovností souhlásek. Nejčastěji se špatně vyslovují souhlásky D, N, L, R, Ř, C, S, Z, Č, Š, Ž.

Příčin špatné výslovnosti může být hned několik:

Problémy s dýcháním při zvětšené nosní mandli.
Příklad: máma=bába, moucha=boucha, houba=houpa.

Zaměňování hlásek
Příklad: víla=fíla, vajíčko=fajíčko.

Tvoření hlásky na nesprávném místě.

Nahrazování hlásky jinou.
Příklad: letadlo=jetadjo.

Vynechávání hlásky
Příklad: kláda=káda.

Špatná vibrace jazyka u výslovnosti R.

Měkké hlásky jsou nahrazovány tvrdými.
Příklad: děti=dety, děda=deda.

Hlásky jsou tvořeny kontaktem zadní části jazyka a měkkého patra. Pokud se nedaří „závěr“ vytvořit, bývají nahrazovány.
Příklad: Kája=Tája, koukej=toutej, guma=duma.

Dá se říci, že pokud na správné výslovnosti budeme poctivě pracovat – tj. pravidelně procvičovat předepsaná cvičení na výslovnost určité hlásky – máme velkou naději, že se vše naučíme správně. Správnou výslovnost můžeme procvičovat například v hodinách komunikační výchovy s paní učitelkou. Pokud se vám ale správná výslovnost stále nedaří, je dobré, abyste s rodiči zašli do logopedické poradny, kde vám přesně poradí, jak a co přesně procvičovat.