Získej vědomosti I.

Komunikační schopnost a její předpoklady

Mluvit se učíme od svého narození. Už první „á“, které zazní z úst novorozence, je způsob komunikace s okolím. Tato dovednost se po malých krůčcích rozvíjí. Učíme se volit správná slova, tvořit věty a souvisle užívat řeč k dorozumění s ostatními lidmi.

Jaké jsou hlavní předpoklady pro rozvoj komunikačních schopností?

K tomu, abychom se naučili dobře komunikovat, potřebujeme:

• podnětné prostředí,
• dostatečnou míru intelektu,
• nenarušený centrální nervový systém,
• nenarušený sluch,
• dědičné dispozice k nadání pro jazyk.

Velkou roli v rozvoji komunikačních schopností také hraje naše osobnost a zkušenosti, které během života postupně získáváme.

Podnětné prostředí je vytvářeno nejen věcmi, jako jsou hračky a předměty, které nás obklopují, ale i lidmi, kteří jsou s námi v pravidelném kontaktu. Rodiče si s námi povídají, naslouchají nám, čtou nám pohádky nebo zpívají písničky, a tímto způsobem nám vlastně poskytují dostatek potřebných podnětů pro rozvoj naší řeči.

Dostatečná míra intelektu pro rozvoj řeči není přesně stanovena. Aby však naše řeč nebyla jen pouhým opakováním naučených slov a vět, musíme být vybaveni takovým intelektem, který nám jejich obsah umožní dobře chápat.

Už jste určitě slyšeli, že mozek a jeho centra v mozkové kůře jsou pro náš celkový rozvoj nezbytné. Jakékoliv narušení správného fungování centrálního nervového systému může mimo jiné představovat i postižení v oblasti řeči.

Zdravý sluchový orgán nám přenáší informace z okolí, ať už je to šumění řeky, či větru, zvuk startující motorky, nebo hlas našich blízkých. Prakticky jsme neustále obklopeni zvuky a díky tomu se také ve světě orientujeme. Přijímáme-li zvukové podněty zkresleně, může se nejen stát, že neporozumíme sdělovanému obsahu slov a vět, ale nerozeznáme zvuky, které nás mohou varovat před nebezpečím nebo nám naopak dopřát příjemný zážitek.

Schopnost osvojit si řeč může být sluchovou vadou narušena tak zásadně, že se dotyčný nenaučí hlásky správně vyslovovat (artikulovat), protože vlastně neslyší ani sám sebe. Chybí mu totiž zpětná vazba nebo chcete-li zpětná kontrola vlastního projevu. Místo artikulované řeči jsou někteří lidé nuceni používat řeč rukou – znakovou řeč. Ta není závislá na zvukových signálech, ale tvoří ji různá gesta, pro než je přesně stanovený obraz konkrétního slova.

Stejně tak, jako existuje nadání pro sport či malování, existuje i nadání pro řeč. Dědičné dispozice, které jsme od svých předků získali, se zde projevují velmi často. Určitě jste si už všimli, že někteří lidé jsou více upovídaní, mají dobrou slovní zásobu a mluvit na veřejnosti jim nedělá žádný problém. Naopak někteří z nás jsou spíše málomluvní a zúčastnit se například soutěže v řečnickém umění by se nikdy neodvážili.

Zkrátka a dobře, nadání pro řeč máme vrozené. S tím nic nenaděláme.

Vliv osobnosti na rozvoj komunikačních schopností je také nezastupitelný. Extrovertně ladění jedinci mají více komunikačních příležitostí než lidé introvertního založení. Roli tu ale určitě má také motivace, která nás žene kupředu, a samozřejmě i cílevědomost, díky níž máme chuť překonávat překážky.