Získej vědomosti II.

Co všechno musí řečník z hlediska formy jazykového projevu zvládnout?


Pokud má řečník dobře a smysluplně pracovat s jazykovými prostředky, musí se vzdělávat a rozšiřovat svůj okruh znalostí a dovedností. To znamená, že by se měl neustále snažit něco poznávat a tyto poznatky posléze ve svém veřejném projevu využít.

Základním pilířem rétorského vystoupení by měl být spisovný jazyk, který je používán zejména ve veřejných mluvených projevech a jeho využití je samozřejmě nezbytné i v oficiálních vyjádřeních.
Dá se tedy říci, že právě spisovný jazyk vypovídá o kulturních hodnotách naší společnosti.

V běžných životních komunikačních situacích však často používáme spisovný jazyk v jeho hovorové podobě. Ta je vždy ovlivňována prostředím, ve kterém žijeme, profesí, kterou vykonáváme, a lidmi, se kterými se stýkáme. V této souvislosti je třeba zmínit i nářečí, která často ovlivňují srozumitelnost projevu řečníka nejenom atypickou slovní zásobou, ale samozřejmě i artikulací a přízvukem. Podrobnosti o této problematice se dozvíte ve studijní opoře Dialekty v komunikaci.

Velkým problémem poslední doby jsou však i profesní deformace jazyka, což v praxi často znamená, že řečník zapomíná na vhodné využívání jazykových prostředků, které mají příjemce sdělení zaujmout, ale spíše se soustředí, aby informaci podal co nejrychleji (například úředníci), bez snahy ostatním naslouchat a svůj projev jakýmkoliv způsobem modulovat (obměňovat). Často tedy slýcháváme projevy, které jsou plné nic neříkajících naučených frází, nudných terminologických obratů a monotónnosti.

Dnešní doba nepřeje ani využívání jazyka archaického (zastaralého), kterému sice příjemce sdělení rozumí, ale jeho užití podvědomě vnímá spíše negativně – tedy jako něco podivného a zvláštního. Příkladem mohou být slova býlí, nešť, peku, šlojíř apod.

Ve veřejných mluvených projevech by se v žádném případě neměl využívat ani jazyk vulgární, který je považován za jazyk velmi primitivní, hrubý a společensky nepřijatelný.

Poznámka:

Teď už víte, s jakými jazykovými prostředky se můžeme v mluvených projevech v současné době setkat. Pro ještě lepší přehled jsme pro vás sestavili jednoduchou tabulku vrstev spisovné češtiny, ve které uvádíme jejich stručnou charakteristiku a samozřejmě i konkrétní příklady.



Přehled jazykových prostředků spisovné češtiny

Vrstvy spisovné češtiny Charakteristika Co k nim řadíme Příklad
Neutrální jazykové
prostředky
jsou součástí každého projevu
spisovné podoby slov pro každou situaci
pojmenování běžných věcí, vlastností, dějů
jádro slovní zásoby
základní tvary slov
pes, strom, číst
chodit
Hovorové jazykové
prostředky
používají se v projevech, které jsou spíše méně oficiální
dovolují sdělení vyjádřit různým způsobem
mají uvolněnější stavbu
hovorová slova
hovorové koncovky
hovorové hlásky
slovesné vazby se 4. pádem
šíleně
sledujou
oblíkat (-lé)
využít něco/využít něčeho
Knižní jazykové
prostředky
vnímáme je jako zastaralé
v projevu působí velmi spisovně
využití hlavně ve slavnostních projevech
slova zastaralá
zastaralé slovesné tvary
zastaralé vazby
oř, putna, šlojíř
je udělán, dělati, dělajíc
nebylo co jíst

Nauč se a nezapomeň!

  1. Spisovná čeština je základní podoba našeho jazyka. Používáme ji ve veřejné komunikaci na úřadech, ve školách, v institucích apod.
  2. Hovorové jazykové prostředky uplatňujeme spíše v méně oficiálních projevech.
  3. Knižní jazykové prostředky většinou vnímáme jako zastaralé. Na příjemce sdělení působí velice spisovně. Používají se zejména ve vědeckých textech a slavnostních mluvených projevech.