Získej vědomosti VII.

Řečnické figury

Význam využití řečnických figur v mluveném projevu znali už rétoři v antickém Řecku a používají se i v současnosti. Vzhledem k tomu, že se však tomuto tématu blíže věnuje studijní opora Řečnický funkční styl, uvádíme v této kapitole pouze jejich přehled. Dále se jimi blíže zabývat nebudeme.

Přehled řečnických figur (kvůli lepšímu porozumění záměrně neuvádíme odborný výraz):

1. opakování téhož výrazu na začátku vět,
   
   
2. opakování téhož výrazu na konci vět,
   
   
3. opakování téhož výrazu na konci věty a na začátku věty následující,
   
   
4. opakování téhož slova jako prostředku intenzifikace výrazu,
   
   
5. spojení slov se stejným slovním základem nebo slov podobně znějících,
   
   
6. hromadění slov se stejným významem,
   
   
7. spojení výrazů s opačným významem,
   
   
8. opakování stejné syntaktické konstrukce (např. vedlejší věty),
   
   
9. opakování stejné větné struktury, ale s obráceným slovosledem,
   
   
10. změna slovosledu, která většinou působí knižně,
    
    
11. spojení protikladných významů,
    
    
12. stupňování významu a účinku slov,
    
    
13. postupné zeslabování účinku slov,
    
    
14. přenesení výrazu z běžně označovaného jevu na druhý na základě jejich podobnosti,
    
    
15. přenesení výrazu z běžně označovaného jevu na druhý na základě jejich souvislosti,
    
    
16. záměna celku a části,
    
    
17. říkat pravý opak, než si myslíme,
    
    
18. nadsázka,
    
    
19. zmírnění tvrzení pomocí dvojitého záporu,
    
    
20. náhrada pojmenování opisem,
    
    
21. připisováním lidských vlastností neživým předmětům,
    
    
22. oslovování nepřítomného nebo neexistujícího člověka.