Procvič si! II.

II. Rozvoj koncentrace pozornosti, posilování pozornosti

Cvičení II/1

Jogínské soustředění

Úkol

Věnujte pozornost bílému papíru, v jehož středu je nakreslena velká tečka. Pokuste se ovládnout své těkavé myšlení usilovným soustředěným pohledem na černý bod. Posléze zapište vlastní dojmy z koncentrovaného pohledu, nebo vymyslete příběh, v němž se objeví motiv „jogínského soustředění“.

První a poslední písmeno ve slově

Úkol

V souvislosti s výzkumem na Cambridgeské univerzitě vyšlo najevo, že čtenář, který zná svůj jazyk může porozumět textu, i když jsou ve slově přeházená písmena. Nezáleží tedy na pořadí, pouze musí být zachováno první a poslední písmeno slova. Přečtěte výrazně předložený text.

Ckřucnece se zertcál ckur. Po sínandi si vcyžkdy jtšeě torchru sulpla. Po síadnni ckur už ndkio nptebořejue. Sruchlpa si rdáa, nboeť ckřucene se zajdí smaé skaldé sny. Jak by se jí tkaé nálzdey sdaklé sny, kydž je pnlá ckuru. Stvoa se ale pibuodrla, zisitlja, že crkuu uylbo. Kydž to tak už šlo nkiolěk dní, siělvřa se tím kvováé lcičže.
No tlhoe““ pdvoíá koávvá lčkiža. To si mísum dát vkleý pzoor. Jesm cleá ze sřbtíra. Kbydy mě ndkěo uradkl, to by blya tpevre šodka!“
„Ty jsi pnkěá,“ řlkea cknřkeua, „máš sartch jen o sbee.“
NěZbyk LýMainsk: Mdů ve NNislueč luici (Dázýhan pdířpa)

Cvičení II/1

Názvy knih skryté v textu

Úkol

V následujícím textu jsou skryty názvy knih pro děti a mládež. Vyhledejte ukryté tituly knih.

Připravte pro spolužáky podobné texty s názvy beletristických knih doporučené učitelem.

VZOR

Cesta do Úbic

Jednoho krásného jarního dne mne babička vzbudila slovy: „Vstávej, čertice trucajdo, je máj, slyšíš zvuk slunečních hodin, pojedeme na výlet do Úbic a podíváme se, co dělá teta Terezka Planetová a jak je zářivá její zahrada.
Světlem oděná polní cesta s rašící ohnicí poslouchala se mnou babiččiny vzpomínky na dětství, české zvyky a obyčeje, na svého otce, lešetínského kováře, který se při útěku do Budína seznámil s pantátou Bezouškem, a oženil se pak s jeho dcerou Josefínou, když mu před tím darovala jablko s klína. Nebyli bohatí, bydleli v chýži pod horami, užívali radosti života, sytily je ostružinové polibky. Každý den uvila babiččina matka kytici a prodala ji ve městě v obchodě na korze. Přestože to byli chudí lidé, vychovali babičku a její tři sestry, jak nejlépe uměli.
A tak babička dále vyprávěla příběhy, na které svítilo slunce, a než jsme došly k tetě, bylo téměř temno. Teta rozsvítila petrolejové lampy, do skrýší zalezli pavouci, šli červotoči do houslí, utichly ptačí trylky a sestry začaly vyprávět.
Byl jednou jeden dům, v něm bydleli rabín a čarodějnice, staré ženy, různí pábitelé, ale přesto se v něm všichni, čtyři děvčata a rodiče, cítili spokojeně, když se přestěhovali z milované podhorské vesnice. Byl to obyčejný život, v městečku, kde se zastavil čas. Ačkoliv sestry neměly ustláno na růžích, zažívaly pěkné večery na slamníku, koncert pod platanem, duchovní ladění.
Tak ráda bych naslouchala dále, ale při pohledu na nebeskou klenbu, kde padají hvězdy, se mi zavírala víčka a postupně začalo počítání oveček. Jedna dvě tři čtyři pět…“