Slovník pojmů

číslovky a jejich dělení podle významu a podle tvaru – číslovky lze rozdělit podle jejich významu, tedy dle toho, co přesně pojmenovávají a vyjadřují. Také je můžeme rozdělit podle způsobu jejich tvoření. Tedy podle toho, zda jsou tvořeny jedním slovem, nebo více slovy.

1. určité – číslovky, které vyjadřují počet přesně, takzvaně počítaný, tedy určitý (dvacet sedm)
2. neurčité – číslovky, které vyjadřují počet přibližně, takzvaně nepočítaný, tedy neurčitý (mnoho, hromada, tolik ad.)

základní číslovky – označují, vyjadřují počet, pojmenovávají čísla (jedna, dvě, tři, deset, tisíc ad.)

1. jednoduché – číslovky základní, které jsou tvořené jedním slovem (jedna, pět, dvacet, hodně ad.)
2. složené – složitější číslovkové výrazy – číslovky základní, které jsou tvořené dvěma a více slovy (dvacet jedna, dva tisíce sedm set tři)

řadové číslovky – vyjadřují umístění v pořadí jedinců či věcí téhož druhu (třetí písmeno)

analogické tvary – tvary vzniklé tzv. analogií, tedy přenesením (např. z tvaru dvacet sedm žáků na dvacet tři žáků)

skloňování jako přídavná jména – vzor mladý – skloňování (číslovek) podle vzoru pro přídavná jména, pro které je typická variantnost – pestrost tvrdých koncovek (-ý, -ého, -ému atd.)

skloňování jako přídavná jména – vzor jarní – skloňování (číslovek) podle vzoru pro přídavná jména, pro které jsou typické měkké koncovky a menší počet tvarů než u tvrdého skloňování (jarní, -ího, -ímu atd., jarní v ženském rodě má v jednotném čísle pro všech 7 pádů jen 1 tvar – jarní)

druhové číslovky – označují, vyjadřují počet druhů pojmenované skutečnosti, či jevu (dvojí, trojí způsob apod.)

násobné číslovky – vyjadřují počet opakování děje (šestkrát spadnout), násobenost pojmenovaného (trojitý šev) nebo srovnání (třikrát tak velký)

souborové číslovky – označují počet souborů (dvoje, troje, čtvery ponožky atd.)

úhrnné číslovky – řidčeji se vyskytující tvary jako dvé, tré, nebo i rozšířené čtvero (ročních období), patero atd.

dílové číslovky – označují část pojmenovaného jevu či skutečnosti (polovina, třetina, desetina lidí atd.)

skupinové číslovky – např. dvojice, pětice

nepřímé pády – pády 2., 3., 5., 6. a 7., (přímé jsou 1. a 4., tedy pády vyjadřující podmět a předmět)

tvary spisovné (kodifikované – normativní) – tvary spisovné, uvedené v tzv. kodifikačních příručkách, tedy v Pravidlech českého pravopisu a ve slovnících (Slovník spisovné češtiny ad.), schvalují je odborníci Ústavu pro jazyk český AV ČR

opakem jsou tvary nespisovné (nekodifikované), nepatřící do spisovného tvarosloví, jsou uvedené v kodifikačních příručkách jako nespisovné

tvary duálové – staré tvary dvojného čísla (dvěma, oběma)

tvary neměnné (ustrnulé) – tvary, které se přestaly vyvíjet, zůstaly v dané podobě i ve spojení se jménem např. jiného rodu (tatínkovo – střední rod + kabát – mužský rod, sto jedna žen místo žena)

tvary tzv. „příliš spisovné“ (hyperkorektní) – nespisovné tvary, mluvčí/pisatel se v touze po spisovnosti dopustí chyby (dvěmi, oběmi)

tvary nesklonné – neskloňují se, mají neměnnou podobu ve všech pádech (chybně například euro, správně například kupé, příjmení Petrů ad.)

počítaný předmět – jméno či skutečnost spojené s číslovkou (pět sklenic, dvojí chyba)

shoda přísudku s číslovkovým podmětem – jde o koncovku slovesa v minulém čase ve spojení s podmětem (jméno ve větě v 1. pádě), jehož součástí je číslovka (Tisíce lidí vyšly/vyšlo do ulic./Do ulic vyšlo/vyšly tisíce lidí.)

kolísání – například tvarů, dochází k němu jak při skloňování jmen, tak při časování sloves (např. češu se/česám se, Tisíce lidí šly/šlo protestovat do ulic.)