Slovník pojmů

Expresivní slovní zásoba

je protiklad neutrální slovní zásoby, patří sem takové jazykové prostředky, které vyjadřují citový postoj mluvčího (= citové zabarvení slova), ať už kladný nebo záporný, tato slova vyjadřují citový postoj určitého kolektivu, který je vlastní širšímu kruhu mluvčích, někdy se hovoří též o expresivním příznaku takových slov (Srovnej slova sníst a sežrat, umřít – chcípnout, první slovo je neutrální, druhé je citově zabarvené.).

a) skupina psychická – část expresivní (citově zabarvené) slovní zásoby, která vyjadřuje nepříjemné duševní stavy nebo odkazuje k duševním chorobám

b) skupina mortuální/mor­bidní – část expresivní (citově zabarvené) slovní zásoby, která vyjadřuje umírání či smrt, nebo k ní odkazuje

odvozeniny – odvozeniny jsou slova odvozená od jiných pomocí stejného slovního základu, nebo slovního kořene (např. zub – zubař – zubařské křeslo, šílený – šílenec)

slovní základ/slovotvorný základ – část slova, která slouží k odvození jiného slova (šílen-ý – šílenec, vyhyn-out – vyhynulý), slovotvorným základem může být nejen kořen slova, ale i kořen s předponou, nebo příponou (plav-at – plav-ba, rozplavat se – rozplav-ba, plavb-a – plavební)

slovní kořen – významový základ slova, jeho část, která nese význam a nejde už nijak rozdělit (nos-ič, od-bour-at, ze-směš-nit)

odvozeniny se slovním základem ŠÍLEN-, BLÁZ-E/I-N- – např. blázen – pobláznit

odvozeniny od slovního základu MR/Ř/(T)- – např. smrt – mrtvý – umírat

odvozeniny se slovním základem -HYN- – např. hynout – zahynout

odvozeniny se slovním základem ZABI/Í(J)- – např. zabít – zabitý

adverbia s funkcí příslovečného určení míry – příslovce, která ve větě stojí v pozici příslovečného určení míry (šíleně se stresovat: jak moc)

adverbia s funkcí neshodného přívlastku (atributu) – příslovce, která ve větě stojí v pozici neshodného přívlastku (šíleně stresující chvíle), přívlastek je větný člen, který se váže na jméno, ať už podstatné nebo přídavné (starý člověk, dobrosrdečný nemocný)

podstatná jména (substantiva) s funkcí předmětu, příslovečného určení – mají ve větě postavení předmětu, tedy podstatného jména ve 4. a jiném pádě nebo opět příslovečného určení (přečíst knihu, řídit jako blázen)

přídavná jména (adjektiva) s funkcí přívlastku shodného – stojí ve větě v pozici přívlastku, tedy přídavného jména, které se váže na podstatné jméno (šílená jízda, bláznivý nápad)

slovesa (verba) s funkcí přísudku – stojí ve větě v pozici přísudku, tedy větného členu, který označuje, kdo co dělá, tedy co dělá podmět (jméno v 1. pádě), např. Petr už blázní za děvčaty.

Změna/posun/přenos významu – přenesený význam

Původní význam slova se postupně oslabuje, vytrácí a slovo získává význam nový, přenesený odjinud (praštili ho do hlavy x praštěný člověk – člověk ne praštěný do hlavy, ale ztřeštěný, chovající se neobvykle, někdy hloupě, zbrkle atd.)

Frekvence slovních spojení

Frekvence neboli častost používání slov a slovních spojení ukazuje, jak často mluvčí tato slova používá, existuje pak frekvence vysoká nebo nízká, to se určí podle počtu slov ve větách.

Podstatná jména konkrétní

Podstatná jména, která označují konkrétní věc (na kterou si „můžeme sáhnout“): např. led, televize, mrkev atd.

Podstatná jména abstraktní

Podstatná jména, která označují nekonkrétní věci, pojmy, které nemají definitivní podobu, rysy (tedy abstraktní věci, např. vlastnosti, děje): práce, láska, průšvih, smrt, spěch ad.