Získej vědomosti III.

1. Skupina psychická

Do první skupiny se řadí převážně příslovce, která ve větě stojí na místě příslovečného určení míry – často označují vysoký stupeň určitého významu.

Tato příslovce jsou odvozena od přídavných jmen strašný, děsný, hrozný atd. Rovněž se užívají ve funkci intenzifikační, tedy ve významu zdůrazňujícím vysokou míru příznaku. Viz např.: strašná rychlost, stojí to hrozné peníze, je to děsná dřina, jel šílenou rychlostí apod.

Příklad
šíleně = velmi stresující situace

Nebo ve větě jako příslovečné určení způsobu (míry) rozvíjejí kromě sloves i přídavná jména. Jsou to převážně příslovce: strašně, děsně, hrozně, šíleně, ukrutně, též hrozitánsky, strašlivě, děsivě, příšerně ad.

Příklad
šíleně žárlí

strašně zajímavý film

hrozně dlouhá přestávka

ukrutně nudný člověk

děsně nafoukaná primadona apod.

I když jsou tato příslovce odvozena od slov jako: strach – strašně, šílet – šíleně, hrůza – hrozně, děs – děsně atd., používají se ve významu „hodně, velmi, moc, příliš“ apod. Původní význam byl totiž potlačen a tyto výrazy dostaly význam nový. Každé z těchto slov ale co do spisovnosti – nespisovnosti patří jinam a liší se i v tom, jak často se používají. Zatímco strašně náleží do hovorové češtiny, děsně je v tomto použití expresivnější, stojí stylově níže, patří do nespisovné slovní zásoby. Ještě dále za hranicí spisovnosti je dnes velmi frekventované šíleně. Méně často se používá příslovce hrozně a omezeně je slyšet slovo ukrutně.

Čím je dána expresivita

Expresivita (emocionální náboj) je dána zejména hláskovým uspořádáním, např. souhláska š ve spojení s dlouhou samohláskou í v příslovci šíleně umožňují mluvčímu vyjádřit svůj postoj k popisované realitě. Navíc ve vypjatých situacích se dlouhá samohláska ve výslovnosti ještě prodlužuje [ší:leně]. Proto je toto příslovce tak frekventované (často používané), podobně jako strašně (spojení s + š). Emocionalita – expresivita je u některých těchto příslovcí zvýšena ještě navíc příponami.

Příklad
hroz-i-tánsky, ukrut-ánsky.