Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 

Komunikační a slohová výchova patří ke klíčovým složkám vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura. Jejím cílem je především naučit žáka vnímat a chápat různá jazyková sdělení, číst s porozuměním, kultivovaně mluvit a rozhodovat se na základě přečteného nebo slyšeného textu různého typu, analyzovat jej a kriticky posoudit jeho obsah (1).

Tento obecně definovaný cíl lze poměrně snadno rozložit do několika konkrétnějších cílů:

a) naučit žáka číst s porozuměním (kritická percepce informací),
b) naučit žáka vyjádřit vlastní myšlenku (produkce informací),
c) naučit žáka komunikovat přiměřeně komunikační situaci (přepínat jazykové kódy, pracovat s diglosií aj.).

Každé dítě a dospělý, který žije na území České republiky, vyrůstá ve specifické jazykové situaci – kromě spisovné češtiny (včetně její hovorové varianty) je totiž zpravidla v přímém kontaktu s jejími nespisovnými jazykovými útvary a formami (nářečí, obecná čeština, sociolekty aj.). Upozorňuji, že je to zcela přirozený proces – člověk je vždy ovlivňován svým okolím. Je tedy přirozené, že si osvojuje jazyk, se kterým je v dennodenním styku, se kterým se setkává v rodině a kterým s ním komunikují média (která se již dávno neomezují na užívání spisovné češtiny).

Po vstupu do školy si žák rovněž aktivně osvojuje spisovnou češtinu, která konkuruje jazyku, kterým pak komunikuje v domácím prostředí (užívá diglosie). Základním problémem však není forma, kterou komunikuje, ale samotný obsah sdělení, které přijímá či aktivně produkuje.

Mezinárodní výzkum PISA (Programme for International Student Assessment), který se zaměřuje na srovnávání znalostí a dovedností patnáctiletých žáků v oblasti matematické, přírodovědné a čtenářské gramotnosti a který je realizovaný každé 3 roky, se v posledním výzkumném šetření (2009) zaměřil především na čtenářskou gramotnost (percepce informací s porozuměním).

Čtenářská gramotnost patnáctiletých žáků je měřena na základě testových úloh, které jsou orientovány na získávání informací z textu, na jejich interpretaci a jejich následnou využitelnost mimo vlastní text, tzn. například hledání souvislostí mezi informacemi z textu a čtenářovou osobní znalostí světa nebo souvislostí s informacemi z jiného zdroje (2).

Čeští žáci dosáhli v testu čtenářské gramotnosti pouze podprůměrných výsledků. Jejich výsledky jsou srovnatelné např. s výsledky rakouských a slovenských žáků; avšak žáci z Polska, Německa a také žáci z Maďarska dopadli lépe. Čeští žáci mají největší problémy s posuzováním obsahu a formy textu. Lépe na tom jsou s vyhledáváním informací v textu a jejich zpracováním, nicméně i v tom jsou podprůměrní.

Pokud jsou tedy výsledky výzkumu PISA objektivní, je evidentní, že výuka komunikační výchovy probíhá jinak, než je testováno výzkumy PISA.  Předpokládejme, že není kladen tak vysoký důraz na čtenářskou gramotnost, ale na jiné složky vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura.

Jak tedy ve výuce Českého jazyka a literatury postupovat dál? Nabízí se celá řada řešení:

1. Snížit podíl faktografické složky oboru a posílit čtenářskou gramotnost a vlastní projev žáků.

2. Nebazírovat na striktním používání spisovné češtiny v edukačním procesu! Zaměřit se na rozvoj schopností a dovedností žáků vyjádřit vlastní myšlenku, obhájit názor, argumentovat, pracovat s informacemi aktivně (nikoli pouze pasivně). Aktivní práce s informacemi totiž zároveň rozvíjí jejich percepci! Žádoucí jsou různé formy kreativního psaní, tvorby školních časopisů, blogů, webů atd.

3. Jazyk si osvojit tak, aby bylo možné jej užívat adekvátně komunikační situaci. Ne vždy je nutné užití spisovné češtiny. A užívání nespisovné češtiny je zcela přirozené.

Všechny tyto cíle (které jsou známé a definované celou řadu let) je třeba naplnit, vždy je však nutné oslabit/omezit jinou část vzdělávacího oboru – není možné rozšířit současnou místy předimenzovanou náplň předmětu o další aspekty!

Pamatujme si vždy, že studenty a žáky učíme pro život, učíme je aplikovat získané znalosti a dovednosti do reálných každodenních situací. Nechceme mít z žáků pouhé slovníky s informacemi, které na požádání vyhledají. Od toho máme knihovny, internetové vyhledávače aj.

Na závěr tohoto krátkého příspěvku si dovolím uvést jeden citát mého středoškolského pedagoga: Není důležité vědět všechno, je důležité vědět, kde to najít.

Zdroje 

(1) Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. VÚP:Praha.
(2) Palečková, J. Tomášek, V. Basl, J. Umíme ještě číst? ÚIV: Praha, 2010.