Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D. 
Centrum prevence rizikové virtuální komunikace PdF UP

Jedním ze základních úkolů průřezového tématu Mediální výchova (1) je vybavit žáka základní úrovní mediální gramotnosti. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání jako ústřední kurikulární dokument pak mediální gramotnost definuje takto: Mediální gramotnost zahrnuje jednak osvojení si některých základních poznatků o fungování a společenské roli současných médií (o jejich historii, struktuře fungování), jednak získání dovedností podporujících poučené, aktivní a nezávislé zapojení jednotlivce do mediální komunikace. Především se jedná o schopnost analyzovat nabízená sdělení, posoudit jejich věrohodnost a vyhodnotit jejich komunikační záměr, popřípadě je asociovat s jinými sděleními (2).

Z této velmi obecné definice lze předpokládat, že mediální gramotnost představuje soubor znalostí a dovednost nutných k práci s médii – včetně schopnosti kritické percepce (ale také produkce informací). Tento obecný cíl by se tedy učitelé mediální výchovy měli snažit naplnit. Cílem tohoto článku je představit několik příkladů, jak lze zvýšit znalosti a dovednosti žáků k tomu, aby byli schopni pracovat s mediálními obsahy – a to na zcela konkrétních příkladech a v konkrétních situacích. Nejdříve je však nutné představit si, jak vlastně v současnosti funguje percepce mediovaných informací.

Percepce informací u dětí jako téma mediální výchovy

Nejdůležitějším médiem, které žákům slouží k percepci a produkci informací, je bezesporu internet. Internet je pro žáky základním zdrojem pro získávání informací všeho druhu, slouží rovněž k jejich aktivní produkci (řada žáků má své vlastní internetové stránky, blogy, či profily v sociálních sítích). Žáci internet každodenně používají, aktivně s informacemi z internetu pracují a podílejí se také na jejich dalším šíření.

Internet je ve srovnání s jinými typy masmédií velmi odlišný, a to v několika zásadních oblastech:

1. Na internetu neexistuje garance kvality obsahu

Při vyhledávání informací dítě přejímá velké množství neověřených a nekvalitních informací, které pak často nekritickým způsobem zpracuje. Jistou formou garance mohou představovat ověřená média, která kromě internetu fungují např. i v tištěné či jiné podobě (např. různé celoplošné deníky, televize aj.).  U informací, které jsou sdělovány čtenářům těmito médii, můžeme předpokládat jistou formu redakční garance, spojené s ověřováním zdrojů pro zveřejněné informace např. prostřednictvím renomovaných zpravodajských agentur (Reuters, Mediafax, ČTK, CNN). Bohužel při vyhledávání informace nejsou výsledky řazeny podle kvality zdroje, ale podle jiných kritérií. Často se pak při vyhledávání dostaneme ke zcela nekvalitnímu zdroji.

Specifickou formu garance kvality obsahu představuje také jakási interpersonální skupinová garance u tzv. online otevřených encyklopedií, z nichž nejznámější představuje známá Wikipedie (www.wikipedia.com). Wikipedie (stejně jako další otevřené encyklopedie) poskytují čtenářům informace ověřené samotnými čtenáři. Garance pak vychází z principu, že každý může zasahovat do obsahu článků a větší část autorům bude usilovat o co nejvyšší kvalitu příspěvku.

2. Internet není regulován

Internet představuje masmédium, které není regulované a nefiltruje tedy obsah, který si uživatelé na monitorech svých počítačů zobrazí (3). Děti se tak velmi snadno dostanou k informacím, které pro ně nejsou primárně určeny a které pro ně mohou být jistým způsobem nebezpečné (např. pornografie, extremismus, tzv. falešné a nepravdivé zprávy čili hoaxy, různé formy phishingu (4) apod.). Internet samozřejmě nereguluje ani své návštěvníky – je to svobodné médium, které neověřuje/nezjišťuje identitu osob, které se na něm vyskytují (5). Stírá tak rozdíly mezi lidmi (věk, pohlaví, společenský statut, rasa atd), kteří pak komunikují a šíří informace jinak, než v běžném nevirtuálním světě.

3. Internet je interaktivní médium

Na rozdíl od ostatních masmédií je internet médiem interaktivním. Umožňuje tedy kromě percepce i produkci vlastních mediálních obsahů. Interaktivita umožňuje uživatelům vyjadřovat své názory, prezentovat svou osobnost, zapojit se do komunikace s jinými lidmi apod. Děti (stejně jako dospělí lidé) velice rádi komunikují s dalšími lidmi, internet je pro ně tedy ideálním prostředím pro nejrůznější synchronní či asynchronní komunikační formy. Vrcholem těchto komunikačních možností se v posledních letech staly zejména sociální sítě, které umožňují realizovat velké množství forem sociální interakce (v řadě případů velmi rizikové a nebezpečné).

4. Internet je snadno dostupný

Přístup k internetu je v současnosti pro dítě velmi snadný – požadovanou informaci získá rychle a s minimálním úsilím, přístup k internetu má téměř každá domácnost, škola, knihovna, na internet můžeme přistupovat i s použitím mobilních telefonů. Svou úlohu při upřednostňování internetu na úkor ostatních dostupných masmédií či poskytovatelů informací hraje totiž často opomíjený přitom velmi důležitý faktor = lidská lenost. Děti (stejně jako dospělí) totiž při vyhledávání a ověřování informací volí nejjednodušší a nejrychlejší možnost, i na úkor toho, že získané informace nemusí být stoprocentně pravdivé. Při vyhledávání na internetu odpadá zdlouhavé prohledávání papírových publikací či novin, návštěva městské knihovny atd.

Z výše uvedených charakteristik můžeme tedy vyslovit závěr, že internet je ideální platformou pro synchronní i asynchronní formy komunikace, která je pro děti (žáky, studenty) nejatraktivnější a nejvyužívanější.

Některé faktory způsobující existenci rizikového chování

Internet má však kromě velkého množství pozitiv také svá negativa, úzce spojena s online komunikací. Tato negativa se odrážejí zejména v rizikové virtuální komunikaci – tedy v komunikačních situacích, při kterých dochází k ohrožení dítěte. Rizikové chování je způsobeno kombinací různých vzájemně koexistujících a synergicky působících faktorů:

1. Anonymita uživatelů internetu

Internet poskytuje prostor pro anonymitu svých uživatelů. Online komunikující jsou ve virtuální komunikaci otevřenější, snadno navazují kontakt s komunikační partnery (např. v rámci chatu). Zároveň však anonymita umožňuje komunikovat bez kontextových vodítek, uživatelé nejsou schopni odhadnout, zda komunikant lže či hovoří pravdu, nelze rozpoznat věk a pohlaví atd. Mezi anonymními uživateli se tak může skrývat např. zloděj, který plánuje vyloupit náš byt, sexuální útočník, který usiluje o osobní schůzku s dítětem či třeba jen učitel, který si ověřuje, o čem se baví jeho žáci na internetu.

2. Změna společenských rolí

Dalším rizikovým faktorem ovlivňujícím bezpečnost při mezilidské komunikaci na internetu je destrukce společenských rolí na internetu. Na internetu neexistují při komunikaci vztahy nadřazenosti či podřazenosti, dochází ke stírání věku, společenského statutu, prestiže apod. Všichni uživatelé jsou rovnocennými hráči. Tato rovnocennost pak umožňuje běžnou komunikaci dospělých s dětmi.

3. Nezávislost na čase a prostoru

Zatímco v reálné mezilidské komunikaci (rozumějme komunikaci tváří v tvář) závisí na časoprostorových možnostech komunikantů, internetová komunikace je nezávislá na čase a prostoru. To v praxi znamená, že internet poskytuje celodenní neomezený prostor pro produkci a percepci informací všeho druhu. Tato nezávislost na čase a prostoru otevírá možnosti pro neohraničené šíření sociálně-patologických jevů, jako je kyberšikana, kybergrooming, sexting, stalking apod.

4. Otevřenost uživatelů internetu

Otevřenost uživatelů internetu v komunikaci je úzce svázána s anonymitou. Uživatelé internetu, kteří nejsou spoutáni společenskými konvencemi a normami, snadno hovoří o velmi intimních věcech, se kterými by se v běžné nevirtuální komunikaci náhodným známým zcela jistě nesvěřili. Aniž si to uvědomují, poskytují uživatelům internetu citlivé materiály, které mohou být zneužity např. k vydírání, vyhrožování, pomlouvání atd. Velmi rádi a ochotně se svěřují zejména žáci 1. a 2. stupně ZŠ, v komunikaci pak často nedodržují základy bezpečné komunikace a svěřují se s takovými informacemi, jako kdy chodí rodiče do práce, kdy je byt prázdný, kdy odjíždějí na dovolenou apod. Poskytují tak ideální podmínky pro zloděje – tzv. bytaře. Vrcholem otevřenosti uživatelů internetu v komunikaci jsou pak sociální sítě (zejména Facebook) a tzv. zdi a statuty. V rámci těchto sociálních sítí děti sdělují různorodé informace všem návštěvníkům jejich profilu na sociální síti – bez jakékoli kontroly.

5. Snadný přístup k informacím

Jak již bylo řečeno, internet umožňuje snadný přístup k informacím všeho druhu, umožňuje snadný kontakt s uživateli a rychlou komunikaci. Na jednu stranu ohromná výhoda. V případě, že však chceme získat citlivé informace, abychom ublížili a poškodili oběť, nalezli diskriminující informace a rychle je zveřejnili, stává se snadný přístup k informacím velkým rizikem.

6. Absence kritické percepce informací

Toto riziko funguje na internetu, ale také v reálném světě – děti často nejsou vybaveny dostatečnou úrovní kritické percepce informací, čehož řada internetových služeb využívá.

Typickým příkladem služby, které internet poskytuje, jsou nejrůznější marketingové akce nabízející uživatelům internetu „dárečky“ za poskytnutí osobních údajů. Dítě, které poskytne osobní údaje neověřené instituci/osobě, se může snadno stát obětí – v mírnějším případě spamu, v horším případě útoků sexuálního útočníka či online vyděrače, sociálního inženýra apod.

Absence kritického myšlení a kritické percepce informací se rovněž projevuje např. v různých podvodných e-mailech nabízejících zisk pouze za odeslanou SMSku, prosté zatelefonování apod. Dítě, které se nechá nachytat, pak snadno přijde o kredit a ještě předá neznámé osobě/firmě své telefonní číslo.

7. Podceňování zveřejňování osobních údajů na internetu

Zveřejňování osobních údajů se obecně podceňuje, protože lidé nechápou, jak mohou být zneužity. Obvykle pak sdílí osobní údaje s dalšími osobami – a to až do chvíle, kdy dojde k problému a objeví se kritická situace. Tou může být např. zveřejnění falešného online profilu s intimní fotografií doplněnou o vulgární text a telefonní číslo, kam mohou potenciální návštěvníci profilu zasílat své SMSky či přímo telefonovat. Z poradenské praxe Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci známe řadu případů, ve kterých internetový útočník získal citlivé osobní informace a údaje o vyhlédnuté oběti (nezletilé dívce), vytvořil jí falešný profil a všechny citlivé údaje s velmi vulgárními texty doplněné o fotografie oběti zveřejnil. Jaký to mělo na oběť dopad si jistě umíte představit sami.

8. Virtuální sociální vztahy

Markantním problémem, který se začal intenzivně projevovat zejména u tzv. sociálních sítí, jsou tzv. virtuální sociální vztahy. Zatímco v běžném životě sociální vztahy vznikají na základě přímého bezprostředního kontaktu (ve kterém dochází ke kombinaci kognitivní, emoční a senzomotorické/psychomotorické složky lidské osobnosti), na internetu vznikají vztahy zcela jiné úrovně a kvality. V běžném sociálním vztahu vstupuje do hry verbální i neverbální složka komunikace, sociální a emoční inteligence apod., na internetu jsou sociální vztahy velmi zjednodušené a omezené téměř výhradně na textovou komunikaci doprovázenou emotikony (smajlíky). Virtuální vztah na internetu může být díky neexistujícím kontextovým vodítkům, potvrzujícím pravdivost a autenticitu komunikace a komunikujících, pouhou hrou či vtipem.

9. Nízká úroveň osvěty v oblasti rizikové komunikace

V rámci systému primárního, sekundárního i terciárního vzdělávání není v současnosti oblast prevence v oblasti rizikové komunikace např. na internetu řešena koncepčně. Riziková komunikace ve virtuálních prostředích je součástí dotační politiky MŠMT (oblast prevence rizikového chování), do školních dokumentů se však toto téma dostalo pouze prostřednictvím metodických pokynů/doporučení pro primární prevenci sociálně-patologických jevů. Existuje však řada zajímavých projektů, které nabízejí školám velmi propracované vzdělávací programy zaměřené na tato témata (např. www.e-bezpeci.cz či www.e-nebezpeci.cz).

10. Absence kritické produkce informací

Je třeba rovněž uvědomit si, že děti (stejně jako dospělí) jsou aktivními tvůrci internetového, tedy mediální obsahu. Chatují, diskutují, vedou své blogy, vytvářejí diskusní skupiny na Facebooku. Bohužel texty, které na internet umisťují, jsou často vytvářené a publikované výhradně z důvodu snahy pomstít se vybrané osobě (např. učiteli) před okruhem čtenářů a zapojit do tohoto šíření co nejvíce osob. Dochází tak k nárůstu sociálně-patologického chování ve virtuálních prostředích – zejména kyberšikany, sextingu, kybergroomingu aj.

Příklady aktivit, které podporují rozvoj mediální gramotnosti

Příklady aktivit, které lze realizovat na podporu rozvoje mediální gramotnosti, naleznete ve sborníku z konference projektu Příprava a realizace výukových materiálů pro podporu komunikační výchovy RVP ZV ve výuce českého jazyka a literatury na základních školách a víceletých gymnáziích.

Kritická práce s informacemi jako součást mediální výchovy

Kritická práce s informacemi tvoří nedílnou součást mediální výchovy. Nejedná se však pouze o kritickou percepci mediálních obsahů, ale také kritickou produkci sdělení nejrůznějšího typu. Děti jsou na internetu velmi tvořivé, často si však neuvědomují, že informace, které vytvářejí, budou masmédii dále šířeny a mohou poškodit další osoby. Typickým příkladem tohoto chování jsou různé blogy a urážlivé diskuse např. na sociálních sítích o učitelích. Je třeba uvědomit si, že to, co žáci vnímají jako žert, může být v očích učitele velmi urážlivé. A samozřejmě z tohoto chování mohou být vyvozeny pro žáky přímé důsledky (např. v podobě kázeňského trestu).

Kritické práci s informacemi nelze naučit pouze na základě práce s internetovými materiály, výuka a nácvik musí vycházet z reálných komunikačních situací (např. práce s internetovými chaty, diskusemi, sociálními sítěmi apod.). Nácvik musí vždy vycházet z produkce informací s využitím tzv. pravidel netikety[6]. Děti je třeba naučit nejenom přehodnocovat pravdivost mediálních sdělení, ale zároveň produkovat kvalitní, obsahově i formálně zajímavý internetový obsah. Nezbytným předpokladem pro fungování principů kritické práce s informacemi je rovněž intenzivní podpora etické výchovy (která je jako vzdělávací obor od roku 2010 zavedena do RVP ZV).

Chceme-li tedy skutečně funkčně rozvíjet mediální gramotnost žáků a studentů, musíme je naučit kriticky pracovat s mediálními sděleními a zároveň vytvářet kvalitní mediální obsah.

Literatura, zdroje